Kolokace: Charakteristika pojmu

Termín kolokace je zaveden pro ustálený souvýskyt několika slov, která spolu sémanticky (ne pouze gramaticky) souvisí. Lexikální jednotka k sobě váže určitý počet jazykových prvků, které se stanou součástí kolokačního paradigmatu dané jednotky. Ke kolokaci dochází realizací kolokability lexikálních jednotek, tj. jejich schopnosti spojovat se v sémanticky platné celky. U jednotlivých slov je míra kolokability různá (např. nastoupit na školu, do tramvaje, na letadlo, do vlaku × jít na kutě). Slova, u nichž je možná jen jedna varianta souvýskytu, se nazývají monokolokabilní.

Obecná charakteristika

Termín kolokace je odvozen od latinského collorale (umístit vedle sebe, spolu-umístit). V lingvistice se tento termín většinou vztahuje k souběžnému umístění slov, která nelze volně kombinovat pouze na základě gramatických pravidel. Kolokace jsou hraničním jevem mezi lexikální a gramatickou rovinou a z tohoto důvodu je obtížné je systematicky definovat a třídit (Pecina 2009, 11).

Do jazykovědy zavedl pojem kolokace ve 30. letech 20. století J. R. Firth, v českém jazyce se tématu kolokability věnuje především František Čermák. Kolokace není dosud přesně definována, pojí se však s pojmy jako sousedství, frekvence, ustálenost. Po vyčerpání všech kolokací daného slova vznikne kolokační paradigma, které je neopakovatelné a jedinečné pro daný výraz. Tento syntagmatický potenciál (kombinatorická schopnost) se nazývá kolokabilitou. Komponent dané kolokace je pak kolokát (Čermák 2006, 11).

Podle Peciny, který se zabývá kolokacemi v anglickém jazyce a jejich překladem do češtiny, tedy i otázkami ekvivalence, jsou kolokace obvykle charakterizovány těmito vlastnostmi: semantic non-compositionality – přesný smysl kolokace nelze (zcela) odvodit z významu jednotlivých komponentů (např. anglické kick the bucket doslovně znamená nakopnout kbelík, zatímco český ekvivalent této kolokace je natáhnout bačkory); syntactic non-modifiability – syntaktická struktura kolokací nemůže být libovolně změněna, např. změnou slovosledu, vložením dalšího slova či změnou morfologických kategorií (např. do anglické kolokace poor as a church mouse (chudý jako kostelní myš) nemůže být vloženo další slovo: *poor as a big church mouse (*chudý jako velká kostelní myš); lexical non-substitutability – komponenty kolokací nelze nahradit synonymy či jinými příbuznými slovy (např. substantivum breeze v kolokaci stiff breeze (silný vítr) nelze nahradit substantivem wind: *stiff wind). Další vlastností některých kolokací je míra jejich přeložitelnosti do jiného jazyka: obecně nelze při překládání kolokací postupovat slovo od slova. Např. anglické ice cream nelze přeložit do češtiny jako ledový krém (Pecina, 2009, 2).

Encyklopedický slovník češtiny (2002, 218) definuje kolokace jako kombinované syntagma lexikálních prvků, jednodušeji spojení slov. Míra kolokability je různá, nikdy není pro jednotlivá slova neomezená. Nejmenší pravděpodobnost souvýskytu představují jednotky monokolokabilní. Ty se mohou objevit pouze v určitém syntagmatu, neexistují samostatně, např. jít na kutě, jít k duhu.

Některé jednotky mají velmi široké spektrum kombinovatelnosti (být, malý), jiné se mohou spojit pouze s jednotkou specifických sémantických rysů (vřít se může pojit se sémem označujícím tekutinu) (Příruční mluvnice češtiny 2008, 88–89). Pomocí kolokací poznáváme pravidla a hranice chování lexikálních jednotek. Prostřednictvím kolokací se dále zjišťuje kombinatorika lexémů, čímž lze ověřit jejich aktuální platnost. Při studiu korpusu je třeba brát na vědomí sémantická pravidla, která řídí kombinace slov a ukazují, co je nejčastější, typické, běžné, nebo okrajové. Teprve potom se berou v úvahu gramatická pravidla, neboť bez těch sémantických smysluplná věta nevznikne. Například věta Chytré okno píše chodník je gramaticky správná, ovšem kolokace v ní jsou nepřípustné a neexistují. Studium kolokací se opírá o reálný, autentický jazyk (Čermák 2006, 10). Kolokabilita je potom schopnost kombinace jazykových prvků, která je podmíněna kompatibilitou (významovou slučitelností). Realizací kolokability vzniká kolokace; kolokační paradigma ke slovesu psát je pak např. dopis, knihu, román. Nepatří sem ale inkompatibilní oheň, vodu, silnici. Kolokabilita slova je v podstatě daná předem jeho sémantikou, ale časem se může měnit (vznik metafor) (Encyklopedický slovník češtiny 2002, 217-218).

Bibliografie

• Čermák, František. 1982a. Idiomatika a frazeologie češtiny. Praha: Univerzita Karlova v Praze.
• Čermák, František. 1982b. Syntagmatika a paradigmatika českého slova I: Valence a kolokabilita. Praha: SPN.
• Čermák, František. 1983. Slovník české frazeologie a idiomatiky. Praha: Academia.
• Čermák, František a Josef Filipec. 1985. Česká lexikologie. Praha: Academia.
• Čermák, František. 2001. „Syntagmatika slovníku: typy lexikálních kombinací.“ In Čeština – univerzália a specifika 3, eds. Zdeňka Hladká a Petr Karlík, 223–232. Brno: Masarykova univerzita v Brně.
• Čermák, František a Jan Holub. 2005. Syntagmatika a paradigmatika českého slova I: Valence a kolokabilita. Praha: Karolinum.
• Čermák, František. 2006. „Kolokace v lingvistice.” In Kolokace, eds. František Čermák a Michal Šulc, 9–17. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
• Čermák, František a Michal Šulc, eds. 2006. Kolokace. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
• Čermák, František. 2010. Lexikon a sémantika. Praha: Lidové noviny.
• Čermák, František, Václav Cvrček a Věra Schmiedtová. 2010. Slovník komunistické totality. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
• Halliday, M. A. K. 2004. An introduction to functional grammar. London: Arnold - New York: Oxford University Press.
• Karlík, Petr, Marek Nekula a Jana Pleskalová, eds. 2002. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
• Karlík, Petr, ed. et al. Příruční mluvnice češtiny. 2008. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
• Klégr, Aleš a Pavlína Šaldová. 2006. „Kolokální faux amis.“ In Kolokace, eds. František Čermák a Michal Šulc, 168–78. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
• Pecina, Pavel. 2009. Lexical Association Measures: Collocation Extraction. Praha: Institute of Formal and Applied Linguistics.

Autorka hesla

Karolína Suchá (2012)

Garant hesla

Kateřina Prokopová

Jak citovat heslo „Kolokace: Charakteristika pojmu“

Suchá, Karolína. 2012. „Kolokace: Charakteristika pojmu.“ Encyklopedie lingvistiky, ed. Kateřina Prokopová. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. http://oltk.upol.cz/encyklopedie/index.php5/Kolokace:_Charakteristika_pojmu