Gramatika
Gramatika je souhrn vztahů mezi komponenty v rámci jednoho slova nebo mezi složitějšími jednotkami (např. věty)
Souvisí s fonologickou rovinou a též se slovní zásobou a sémantikou.
Můžeme ji chápat jako vědu o gramatické stavbě jazyka, která se zabývá popisem prvků a následně je systematizuje.
Obsah |
Charakteristika gramatiky
Pojem gramatika prvý krát použil Dionysios Trax (170 – 90 pred n.l.), který sestavil odborný spis o řeckém jazyce, který se jmenuje 'Techné gramatiké' (technai řecky znamená umění). Následne se začalo názvu 'umění' užívat též v římske vědě a vznikaly různé jazykové spisy nazvány Ars grammatica (ars latinsky umění). A právě proto, že „ opis jazyka sa začínal výkladom o písmenách (=hláskach), prenieslo sa pomenovanie grammatica metonymickým rozšírením na opis jazyka ako celku.
Eliptickou univerbizáciou zo združeného pomenovania ars grammatica vzniklo jednoslovné pomenovanie grammatica“ (Ondruš 1987, 9).
Gramatika se zabývá zákony a pravidly jevů v spisovném jazyce (Letz 1950, s. 6).
Slovník spisovného jazyka českého z roku 1960 uvádí, že gramatika je „stavba jazyka řízená pravidly o obměnách slov a o spojování slov ve věty“ a taktéž „nauka o mluvnické stavbě“ (Slovník spis. jaz. čes. 1960, 594).
Gramatika zhrnuje pravidla užívaná při ohýbání slov s pravidly o tvoření vět. Spojuje tedy morfologii se syntaxí, které „poučujú o základných zložkách jazykového vyjadrovania: o hláskach, o slovách a ich tvaroch, o vete“ (Pauliny a Štolc 1968, 8).
Podle Paulinyho „existuje sústava jazykových znakov daného jazykového systému a existujú pravidlá, t. j. gramatika, podľa ktorej sa tieto znaky zoraďujú tak a v takej forme, aby sa nimi vystihol požadovaný psychický obsah v explicitnej podobe myslenej výpovede“ (Pauliny 1981, 15).
Vystihnout centrální roli gramatiky ve struktuře jazyka jinak než užitím metafor jako 'konstrukce' či 'kostra' je obtížné. Je třeba nahlížet na gramatiku ze dvou různych „smyslů“.
Vlastní smysl je více tradiční. Gramatika je jednou z větví jazykové struktury, odlišná od fonologie a sémantiky.
Všeobecný smysl zahrnuje fonologii a sémantiku a termín syntax je specifičtejší pojem (Crystal 1987, 88).
„Gramatika (mluvnice) je organizovaný úhrn pravidel jazykového systému chápaný jako principy tvorby a organizace vět, promluv, textů, a tedy komplexních jednotek jazyka a jejich skládání z jednotek elementárních (tj. bez výčtu většiny jednotek systému). V aplikované podobě se jí rozumí především popis struktury, resp. té části systému jazyka, která se vztahuje ke kombinacím jednotek, zvl. při tvorbě vět“ (Čermák 1997, 159).
Za gramatiku považujeme „sústavu zákonitostí a pravidiel platných pre morfológiu a syntax“ a „súbor formálnych pravidiel, pomocou ktorých možno utvoriť všetky gramaticky správne vety daného jazyka“ (Slovník súčasného SJ 2006, 1087).
Existuje mnoho úhlů pohledu, kterými můžeme nazírat na termín 'gramatika'. V nejširším smyslu se gramatika skláda ze syntaxe, která pracuje s větnou strukturu a z morfologie, která studuje strukturu slov (Encykl. of lan. 2006, 113).
Noam Chomsky ve svých 'Syntaktických strukturach' píše, že za „gramatiku můžeme považovat za jakýsi prostředek uzpůsobený k tomu, aby vytvářel věty analyzovaného jazyka“(Chomsky 1966, 13). V anglickém originálu je uveden výraz 'device', který můžeme přeložit jako nástroj, prostředek nebo způsob.
De Saussure ve svém' Kursu obecné lingvistiky 'hovoří o tom, že „gramatika studuje jazyk jakožto systém výrazových prostředků“(Saussure 1996, 163).
Dělení gramatiky
Vertikální dělení
Od druhé poloviny 19. st., kdy se vyčlenila fonetika jako samostatná disciplína, se gramatika skládá z morfologie a syntaxe, jedná se tedy o jazyk bez hlásek a slovní zásoby (Ondruš 1987, 9). Toto dělení na tvarosloví a skladbu je efektivní, ale občas není snadné rozhodnout, které roviny jazyka zde řadit.
Morfologie je část gramatiky, která studuje morfémy, zaobírá se deklinacemi a konjugacemi, tj. flexí jako takou (Čermák 1997, 159).
Syntax se zabývá pravidly, které slouží k tvorbě vět, výpovědí, různých jiných konstrukcí nebo textů (Čermák 1997, 205).
Horizontální dělení
Podle povahy dané gramatiky rozlišujeme celkem 6 typů:
- Deskriptivní gramatika – popisuje všechny jevy v jazyce bez toho, aby je hodnotila
- Pedagogická gramatika – slouží k výuce cizího jazyka
- Preskriptívní gramatika – zachycuje správné užítí jazyka
- Referenční gramatika – komplexní popis jazyka
- Teoretická gramatika – stanovuje koncepty pro gramatickou analýzu
- Tradiční gramatika – označení pro gramatiky, které vznikly před ustanovením lingvistiky jako vědy (Crystal 1987, 88).
Podobné dělení najdeme také u Čermáka, který gramatiky rozděluje podle povahy např. obsahu, času a cílů. Kromě výše uvedených přidává ještě performační (popisuje skutečné užití gramatiky), kontrastivní (srovnává jazyky navzájem), onomaziologickou (přiřazuje formální prostředky), strukturní (studuje struktury tvořené jazykovými znaky), systémovou (má základ ve vztazích v systému), generativní, stratifikační (pracuje se strukturovanými popisy) a funkčně-generativní (studuje funkce a princip jazykových rovin). (Čermák 1997, 159) <br/
Sekundární literatura
- Crystal, David. 1987. The Cambridge Encyclopedia of Language. Cambridge: Cambridge University Press.
- Čermák, František. 1997. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Praha: Pražská imaginace.
- Encyclopedia of language & linguistics. 2006. [Volume 5, Gen-Int]. 2nd ed. Amsterdam: Elsevier.
- Chomsky, Noam. 1966. Syntaktické struktury : logický základ teorie jazyka, O pojmu "gramatické pravidlo" . 1.vyd. Praha: Academia.
- Letz, Belo. 1950. Gramatika slovenského jazyka. Bratislava: Štátne nakl.
- Ondruš, Šimon. 1987. Úvod do štúdia jazykov.Bratislava: Slov. Ped. Nakl..
- Pauliny, Eugen a Štolc, Jozef. 1968. Slovenská gramatika. Bratislava: SPN.
- Pauliny, Eugen. 1981. Slovenská gramatika. Bratislava: SPN.
- Saussure, Ferdinand de. 1996. Kurs obecné lingvistiky. Praha: Academia.
- Slovník spisovného jazyka českého. 1960. A-M. Vyd. 1. Praha: Ústav pro jazyk český ČSAV.
- Slovník súčasného slovenského jazyka. 2006. Bratislava: Veda – vydavateľstvo SAV.
Autor hesla
Zuzana Bernátová (2014)
Garant hesla
Petra Martinková
Jak citovat heslo „Gramatika“
Bernátová, Zuzana. 2014. „Gramatika“. Encyklopedie lingvistiky, ed. Kateřina Prokopová. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
