Antirealismus
Antirealismus (antirealizmus) je filozofický postoj vymezující se proti realismu a dalším proudům z něj vycházejícím. Termín je odvozen z latinského slova res (= předmět, skutečnost, realita) či realis (= skutečný, věcný, hmotný) a záporky anti-.
Obsah |
Historie a význam pojmu
Antirealismus se vymezuje vůči realistickým koncepcím, které předpokládají, že vnější věci ( jednotliviny) existují nezávisle na našem vědomí a našem poznání těchto jednotlivin. Antirealisté se přiklánějí k názoru, že některé či všechny vnější věci neexistují bez našeho vnímání. Ve smyslu ontologie lze tedy antirealistické postoje vyjádřit tvrzením, že vnější svět (či některé jeho části) reálně neexistuje. Ve smyslu teorie poznání pak tak, že jisté aspekty našeho poznání nepocházejí
z vnějšího světa, jak tvrdí realistická tendence, a v přírodě se nevyskytují. Lze tedy vidět, že jako nauka zasahuje antirealismus do disciplín gnozeologie, popřípadě ontologie či metafyziky.
Stejně jako pro realismus lze i pro antirealismus uvést, že jeho krajní a vyhrocené postoje jsou
v kontextu rozumu a logiky zcela neudržitelné. Ne vše je zcela nezávislé na rozumu: existují emoce či subjektivní zkušenost. Ne vše je zcela závislé na rozumu: lze postulovat existenci jistých přírodních zákonitostí či faktů. Navíc, krajní antirealismus vede ke skepticismu a v posledku
k solipsismu. Naprostá většina filozofických postojů ontologie či gnozeologie se pohybuje někde mezi těmito dvěma ohraničujícími teoriemi a pouze tíhne k jednomu či druhému (tedy realistickému či antirealistickému) pólu.
Existuje mnoho alternativních forem antirealismu. Tendence mohou být obecné a zasahovat tak do všech odvětví myšlení, nebo mohou naopak vykazovat spíše místní a specializovaný charakter.
Antirealismus v učení Georga Berkeleyho
O antirealismu se dá mluvit v kontextu filozofie George Berkeleyho, který veškeré kvality vnějších věcí, jež jsou předměty našeho empirického poznání, převádí na kvality smyslové. Tímto systematickým postupem zcela vylučuje pojem hmoty, který dle něj nemá význam. Tělesa tak nemají žádnou kvalitu, kterou by bylo možné rozumově nahlédnout, ale samotné těleso je pouze sumarizací představ v našem rozumu. Neexistuje nic mimo náš rozum, co by bylo předmětem smyslového poznání, existují pouze naše ideje. A jen protože se některé ideje vyznačují trvalostí
a nezávislostí na našem rozumu, zpředmětňují v nás mylný pocit existence vnějšího světa
a jeho jednotlivin. Tyto ideje existují v Bohu a tvoří jediný skutečný předmět v našem rozumu. Žádný vnější předmět ani zákonitost či vztah podle Berkeleyho (1995) reálně neexistuje.
Vědecký realismus a antirealismus
Přirozená zkušenost našeho poznání většinou vede k přijetí realistických postojů a respektuje tak existenci vnějších přírodních zákonitostí. V obecném smyslu tak lze tvrdit, že lidský rozum
v koncepci realismu nevkládá do světa žádné entity (věci, zákony, vztahy atd.), které by v něm před naší zkušeností nebyly obsaženy. Příkladem může být fakt, že gravitace bude na vnější předměty působit i v případě, že neexistuje nikdo takový, kdo by tento jev pozoroval. V tomto smyslu lze hovořit o tzv. vědeckém realismu, který je typický pro dnešní moderní vědu a její zastánce.
Stejně jako v přírodních vědách lze realistické tendence najít i ve vědách teoretických, například
v matematice. Dle tohoto pojetí není matematika vědou, která by nacházela nové vztahy mezi abstraktními entitami (čísly, posloupnostmi, křivkami atd.), ale mezi reálně existujícími věcmi. Matematik tedy není někdo, kdo vytváří vztahy, nýbrž – řečeno metaforicky – tyto vztahy pouze objevuje. V tomto kontextu lze tvrdit, že realistické tendence se musejí potýkat s problémovým faktem, že kvůli tomu, že věci existují reálně mimo nás, mohou mimo nás existovat i vazby, vztahy či skutečnosti, které nebudeme schopni poznat. Realisté tedy připisují pravdivostní hodnoty
i teoriím, o kterých nemůžeme spolehlivě tvrdit, že jsou pravdivé či nepravdivé, je to však jediná možnost, jak nabýt alespoň nějakého druhu poznání. Toto zastánci antirealistických koncepcí shledávají jako neakceptovatelné.
Pojetí moderní vědy jakožto systému, ve kterém jedinou skutečnou pravdou je ta, kterou lze uznat na základě důkazů pravdivosti, způsobuje, že antirealistické tendence se staví odmítavě nejenom
k realismu jako takovému, ale i k praktičnosti a přínosu přírodních věd. Empirické důkazy
o pravdivosti tvrzení či teorie lze totiž najít pouze ve vnějším, na mysli nezávislém světě, který
v rámci antirealismu neexistuje.
Protikladem k vědeckému realismu je právě jistý druh antirealismu, fenomenalismu či přísného empirismu.
Morální realismus a antirealismus
Mnohem složitější a diskutabilnější je zastávání postoje antirealismu v oblasti morálky a etické filozofie. Jeho tíhnutí k neuznání objektivních korelátů pravdivosti ve světě vede k přijetí relativních a netrvalých hodnot a zásad. Na druhou stranu realismus má v tomto kontextu problém
s postulováním spojení mezi uznáním faktu a vírou v jeho pravdivost, neboť jeho korelát se nachází ve vnějším světě a my k němu nemusíme mít přístup.
Lze tedy tvrdit, že s ohledem na to, co bylo řečeno, antirealisté mohou v oblasti etiky zastávat tři názorové proudy. Buď nám praktická zkušenost nemůže přinášet a nepřináší žádné etické normativní soudy, nebo nám je přináší, ale nemohou být ověřitelné, a tudíž považovány za pravdivé, a nebo jsou ověřitelné a pravdivé pouze ve smyslu našeho vlastního rozumu a naší vlastní zkušenosti. Antirealismus tedy po morální stránce tíhne k mravnostnímu relativismu.
Bibliografie
Primární
- BERKELEY, George. 1995. Pojednání o základech lidského poznání. 2. vydání. Praha: Nakladatelství Svoboda.
Sekundární
- Kolektiv autorů. 1995. Filosofický slovník, ed. Ivan Blecha. Olomouc: Nakladatelství Fin.
- Kolektiv autorů. 1995. The Oxford Companion To Philosophy, ed. Ted Honderich. Oxford: Nakladatelství Oxford University Press.
- Kolektiv autorů. 2000. Concise Routledge Encyclopedia of Philosophy, ed. Edward Craig. London: Nakladatelství Routledge.
Autor hesla
Jan Hanáček (2014)
Garant hesla
Lukáš Zámečník
Jak citovat heslo „Antirealismus“
Hanáček, Jan. 2014. „Antirealismus.“ Encyklopedie lingvistiky, ed. Kateřina Prokopová. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.http://oltk.upol.cz/encyklopedie/index.php5/Antirealismus
