Metodologie: Historie pojmu, vznik
Metodologie je nauka o metodách, které využívají badatelé k rozvoji poznání. Metodologii jako disciplínu je možné zařadit do oblasti epistemologie, v jejímž rámci se jí zabývá konkrétně filozofie vědy. Cílem metodologie je očistit metody od nahodilých jevů a nekonzistence. Metodologie se snaží vytvořit systém, který by vedl k co nejpřesnějšímu poznání.
Obsah |
Historie pojmu, vznik
Zájem o metodologii mezi filozofy a vědci lze systematicky sledovat od renesance, kořeny tohoto oboru však sahají až k antice. Svého vrcholu pak metodologie dosáhla ve 20. století. V každém
z těchto období sloužila metodologie jiným účelům. V antice měla představovat snahu
o systematizaci lidského vědění a protiklad k mytologii, v renesanci a novověku pak především užitečnou pomůcku pro samotné vědce. Význam metodologie ve 20. století se proměnil spíše
v kritiku humanitních oborů než v disciplínu precizující metody, které následně povedou k rozvoji lidského vědění.
(více viz Bacon 1990; Fajkus 2003; Lakatos 1998; Ortega y Gasset 1993; Popper 1997; Wilson 1999)
Antika
Nejvýznamnějším představitelem je pochopitelně Aristoteles, který v rámci kritiky Platóna rehabilitoval empirickou zkušenost a přiřadil jí významnou roli při poznávání světa. Díky induktivně-deduktivní metodě byl pak schopen abstrakcí z empirie vyvodit celé myšlenkové systémy.
Renesance a novověk
V tomto období lze jako jeden z nejvýznamnějších přínosů k metodologii vědy sledovat vznik experimentální metody a využití matematiky k popisu přírodních jevů. Jak v případě experimentální metody Galilea, tak v případě Newtonova matematického popisu přírody je důležitý moment, kdy vědci nejen využívají samotné metody, ale zároveň je reflektují.
Dvacáté století
Ve 20. století se můžeme setkat jak s filozofujícími vědci, tak i s filozofy reflektujícími metody a objevy přírodních vědců. Významným projevem reflexe metodologie ve 20. století je snaha o využití této metodologie ke kritice humanitních oborů. Přírodní vědci měli v první třetině 20. století za sebou již mnoho objevů a nezpochybnitelné zásluhy o zlepšení životní úrovně obyvatel západního světa. Naproti tomu humanitní badatelé jako by stále zůstávali u stejných, po staletí nezodpovězených otázek. Reflexe metod přírodních věd z hlediska hledání principů jejich fungování přinesla objev falzifikace a predikce, ale zároveň i zásadní problémy spojené s poznáním přírodních věd. Šlo především o problém empirické báze nebo paradigmatického pojetí vědy.
Bibliografie
- Bacon, Francis. 1990. Nové organon. Praha: Svoboda.
- Fajkus, Břetislav. 2003. Současná filozofie a metodologie vědy. Praha: Filosofia.
- Lakatos, Imre. 1998. „Science and Pseudoscience.“ In Martin Curd a J.A. Cover (eds.): Philosophy of Science: The Central Issue s. New York: W. W. Norton & Company.
- Ortega y Gasset, José. 1993. Vzpoura davů. Praha: Naše vojsko.
- Popper, Karl Raimund. 1997. Logika vědeckého bádání. Praha: Oikoymenh.
- Popper, Karl Raimund. 2000. Bída historicismu. Praha: Oikoymenh.
- Wilson, Edward O. 1999. Konsilience – jednota vědění. Praha: Lidové noviny.
Autor hesla
Černík Jan (2014)
Garant hesla
Kateřina Prokopová
Jak citovat heslo „Metodologie“
Jurka Michal. 2014. „Metodologie.“ Encyklopedie lingvistiky, ed. Kateřina Prokopová. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
