Analogie (filozofie): Charakteristika pojmu

Ve starověku byl pomocí analogie, jako učení o podobnosti či úměrách, vysvětlován vztah různých ontologických sfér či možnost poznání smyslům nepřístupných entit, což hrálo důležitou roli i ve středověku, kde se analogie objevuje v rámci debat o možnostech lidského poznání v kontroverzi týkající se reality obecných pojmů, známé jako spor o univerzálie. V renesanci se analogie vyskytuje jako prostředek, který má zajistit reprezentaci člověka jako středu universa, obrazu Božího, či dokonce „malého Boha“ a, stejně jako v dobách předchozích, v teoriích poznání. Postupem času byl pojem analogie používán s jakousi samozřejmostí v různých obměnách a uplatňoval se v různých disciplínách, které se z filozofie zvolna vydělovaly. Zde se zaměříme především na vývoj a využití analogie ve filozofii.

Obecná charakteristika

Etymologický původ slova analogie nalézáme v řeckém ανα λογον (analogon), což znamená správný poměr nebo shoda vztahů (latinsky proportio). Tohoto termínu se užívá převážně ve vědecké metodologii, teorii modelování nebo také v sémantice a logice (zvl. v teorii relací) (Blecha et al. 2002, 21).

V teorii modelů mluvíme buďto o formální analogii, zde identita zdůvodňující isomorfii spočívá na formálně logických systémech, či o materiální analogii, kde jde vedle formálně logických systémů i o empirická data (Volek 2007, 108). V dnešní době se analogie hojně používá i v teorii symbolů (zejména ve srovnávací mytologii či v literární a jazykovědné komparatistice) a v teoriích poznání založených na podobnosti nebo srovnávání. Rozlišují se zde opět dva druhy:

1. „formální, založená na isomorfismu mezi modelem a modelovaným systémem (tj. na korespondenci mezi prvky modelovaného systému a vztahy mezi nimi na jedné straně a jejich interpretacemi v modelu na straně druhé)“ (Blecha et al. 2002, 21).
2. materiální, předpokládající i materiální podobnosti mezi modelovaným systémem a jeho kopií (Blecha et al. 2002, 21).

Ve Slovníku cizích slov můžeme narazit na definici, ve které je pojem analogie vysvětlován jako „obdoba, tj. existence nebo zjištění stejnosti některých vlastností mezi jinak netotožnými objekty“ (Klimeš 1981, 20), přičemž může být chápána jazykově, jako analogická změna, tedy „vliv obdobných jevů na nějakou změnu v jazyce“ (Klimeš1981, 20); biologicky, kde je vnímána jako „funkční a tvarová shoda některých ústrojů lišících se původem, např. křídel hmyzu a ptáků“ (Klimeš 1981, 20); či konečně filozoficky, kde se jedná o „úsudek, kterým určujeme na základě shody objektů v jedněch vlastnostech jejich shodu i v jiných vlastnostech“ (Klimeš 1981, 20).

Bibliografie

• Blecha, Ivan et al. 2002. Filosofický slovník. Olomouc: Nakladatelství Olomouc
• De Vries, Joseph. 1998. Základní pojmy scholastiky. Překl. Tereza Saxlová a Martin

Pokorný. Praha: Rezek.

• Dvořák, Petr, ed. 2007. Analogie ve filosofii a teologii. Brno: CDK
• Dvořák, Petr. 2007. „Sémantika analogie u Tomáše v tomismu.“ In Analogie ve filosofii a teologii, ed. Petr Dvořák, 90–100. Brno: CDK.
• John, Ctirad. 1994. „Modely v biomedicínském myšlení.“ In Model a analogie ve vědě, umění a filozofii, ed. Jiřina Stáchová, 125–138. Praha: Filosofia.
• Chabada, Michal. 2007. „K niektorým argumentom v prospech jednoznačnosti pojmu súcna u Jána Dunsa Scota.“ In Analogie ve filosofii a teologii, ed. Petr Dvořák, 119–140. Brno: CDK.
• Kamarýt, Josef Vlastimil. 1994. „Analogie a homologie jako nástroj poznání a omylu.” In Model a analogie ve vědě, umění a filozofii, ed. Jiřina Stáchová, 139–158. Praha: Filosofia.
• Klimeš, Lumír. 1981. Slovník cizích slov. Praha: SPN.
• Kristeller, Paul Oskar. 2007. Osm filosofů italské renesance. Překl. Tomáš Nejeschleba. Praha: Vyšehrad.
• Matula, Jozef. 2007. „Analógia u Alberta Veľkého.“ In Analogie ve filosofii a teologii, ed. Petr Dvořák, 77–89. Brno: CDK.
• Mráz, Milan. 2007. „Analogie v Aristotelově filosofii.“ In Analogie ve filosofii a teologii, ed. Petr Dvořák, 7–18. Brno: CDK.
• Nejezchleba, Tomáš. 2007. „Analogie v okultních vědách v renesanci.“ In Analogie ve filosofii a teologii, ed. Petr Dvořák, 163–176. Brno: CDK.
• Němec, Václav. 2007. „Počátky středověkého konceptu analogie jsoucna u novoplatónských komentátorů Aristotela.“ In Analogie ve filosofii a teologii, ed. Petr Dvořák, 19–58. Brno: CDK.
• Novák, Lukáš. 2007. „Analogický pojem po Scotovi?“ In Analogie ve filosofii a teologii, ed. Petr Dvořák, 141–162. Brno: CDK.
• Otisk, Marek. 2007. „Similitudo a imago Dei – prostředky k divinaci člověka v Monologionu.“ In Analogie ve filosofii a teologii, ed. Petr Dvořák, 59–76. Brno: CDK.
• Patočka, Jan a Pavel Floss. 2001. Mikuláš Kusánský, život a dílo renesančního filosofa, matematika a politika. Praha: Vyšehrad.
• Pechar, Jiří. 1994. „Analogie ve vědě a umění.“ In Model a analogie ve vědě, umění a filozofii, ed. Jiřina Stáchová, 11–18. Praha: Filosofia.
• Ritter, Joachim, ed. 1971. Historisches Wörterbuch der Philosophie. Basel: Schwabe & Co.
• Sedláková, Miluše. 1994. „Pojetí mentálních modelů v kognitivní psychologii.“ In Model a analogie ve vědě, umění a filozofii, ed. Jiřina Stáchová, 190–203. Praha: Filosofia.
• Stáchová, Jiřina, ed. 1994. Model a analogie ve vědě, umění a filozofii. Praha: Filosofia.
• Stáchová, Jiřina. 1994. „Analogie, model, metafora.“ In Model a analogie ve vědě, umění a filozofii, ed. Jiřina Stáchová, 88–100. Praha: Filosofia.
• Špinka, Štěpán. 2007. „Pouto nejkrásnější: Několik poznámek k pojetí analogie v Platónově filosofii.“ In Analogie ve filosofii a teologii, ed. Petr Dvořák, 19–33. Brno: CDK.
• Vašák, Pavel. 1994. „Literatura jako simulační svět.“ In Model a analogie ve vědě, umění a filozofii, ed. Jiřina Stáchová, 45–59. Praha: Filosofia.
• Volek, Peter. 2007. „Analýza jazyka hovorenia o Bohu (analógie) u Tomáše Akvinského.“ In Analogie ve filosofii a teologii, ed. Petr Dvořák, 101–118. Brno: CDK.

Autorka hesla

Jana Slezáková (2013)

Garant hesla

Lukáš Zámečník

Jak citovat heslo „Analogie (filozofie): Charakteristika pojmu“

Slezáková, Jana. 2013. „Analogie (filozofie): Charakteristika pojmu.“ Encyklopedie lingvistiky, ed. Kateřina Prokopová. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. http://oltk.upol.cz/encyklopedie/index.php5/Analogie_(filozofie):_Charakteristika_pojmu