Verifikace
Verifikace (či verifikační princip) je základním postulátem logického pozitivismu, prosazovaného především členy Vídeňského kroužku mezi lety 1920 až 1960. Jedná se
o postoj, podle kterého je význam věty určen specifikami kroků, nutných k ověření jeho pravdivosti (Honderich 1995). V jistém smyslu se tím tedy myslí, že smysl věty je totožný se způsobem, kterým ověřujeme její pravdivost či nepravdivost – věta má smysl pouze tehdy,
je-li takové určení možné (Carnap 1968). Dílčí výroky se pak rozpadají na dvě kategorie: syntetické (jejich pravdivost je ověřitelná empirickým pozorováním) a analytické, které jsou pravdivé a priori.
Obsah |
Modely verifikačního principu
Verifikační princip se obecně dělí na dva modely:
- tzv. silnou variantu, vycházející z potřeby definic všech pojmů skrze protokolární věty tvořící empirický základ výroku (obvykle empirický poznatek, ověřený univerzální přírodní zákon či analytický výrok)
- tzv. slabou variantu, jež nahradila silnější model, spokojující se s volnějším přiřazením či redukcí vědeckých tvrzení na příslušnou empirickou bázi (Fajkus 2005).
Podstata empirické verifikace a smysluplnost výroků
Empirická verifikace neslouží pouze k ověřování smyslu či pravdivosti vědeckých výroků, ale také k takzvané demarkaci (odlišení) výroků obecně smysluplných od výroků, které smysl postrádají (Fajkus 2005).
Důsledkem verifikačního principu je názor, že pouze věty či výroky ověřitelné ze své analytické povahy či na základě empirických poznatků jsou smysluplné. Mnohé poznatky tradiční filozofie, zejména poznatky metafyzické, ontologické, etické, ale i estetické povahy nesplňují požadavek verifikačního principu, a tak jsou z hlediska logického pozitivismu považovány za výroky metafyzické, tedy postrádající skutečný smysl či mající význam pouze emotivního projevu (Ayer 1971).
Historie pojmu
Formulace verifikačního principu byla inspirována především klasickou prací Ludwiga Wittgensteina Traktát logicko-filozofický, její kořeny však sahají daleko hlouběji – až k pracím autorů, jako je David Hume, Auguste Comte či Ernest Mach (Honderich 1995; Fajkus 2005).
Různé variace verifikacionistických postojů specifických pro logický pozitivismus pak byly formulovány členy Vídeňského kroužku, zejména Rudolfem Carnapem, Alfredem J. Ayerem, Moritzem Schlickem, Otto Neurathem a dalšími. Rudolf Carnap ve svých pozdějších pracích zmírňuje požadavek silné verifikace (úplná verifikace je podle něj v praxi nemožná) na požadavek verifikace slabé, tedy založené na principu testovatelnosti (srov. např. Carnap 1968).
Kritika verifikačního principu
Verifikační teorie se z dlouhodobého hlediska ukázala být neudržitelnou. Přestože dílčí kritiky verifikacionalistických postojů existovaly již od třicátých let 20. století, tři zásadní kritická díla byla formulována až o několik desetiletí později.
Willard Van Orman Quine ve svém díle Dvě dogmata empirismu (1953, 1980) kritizoval neudržitelnost synteticko-analytické dichotomie implicitně obsažené v doktrínách logického pozitivismu, stejně tak jako krajní redukcionalismus verifikačního principu.
Karl Popper ve slavné knize Logika vědeckého zkoumání (publikováno poprvé anglicky roku 1959) navrhuje princip verifikace nahradit principem falzifikace a odmítá Carnapovo zavržení etických, metafyzických či estetických výroků jako výroků postrádajících smysl.
Roku 1962 pak vychází poslední zásadní kritika verifikačního principu, Khunova Struktura vědeckých revolucí, odmítající principiálně představy vědeckého kumulativismu
a fundacionalismu, které byly běžně s verifikační teorií (a především její důvěrou v analytické výroky) spojovány.
Bibliografie
- Ayer, Alfred Jules. 1971. Language, Truth and Logic. Suffolk: Pelican Books.
- Carnap, Rudolf. 1968. „Testovatelnost a smysl.“ In Problémy jazyka a vědy: výbor prací Rudolfa Karnapa. Praha: Nakladatelství Svoboda.
- Honderich, Ted. 1995. „Logical Positivism; Verification Principle.“ In The Oxford Companion to Philosophy, 507–508; 898. New York: Oxford University Press.
- Fajkus, Břetislav. 2005. Filozofie a metodologie vědy: vývoj, současnost a perspektivy. Praha: Academia.
- Kuhn, Thomas Samuel. 2008. Struktura vědeckých revolucí. Praha: Oikoymenh.
- Popper, Karl. 1997. Logika vědeckého poznání. Praha: Oikoymenh.
- Quine, Willard van Orman. 2006. „Dvě dogmata empirismu.“ In Vybrané články k ontologii a epistemologii. Plzeň: Západočeská Univerzita v Plzni.
Autor hesla
Karel Vranovský (2014)
Garant hesla
Lukáš Zámečník
Jak citovat heslo „Verifikace“
Vranovský, Karel. 2014. „Verifikace.“ Encyklopedie lingvistiky, ed. Kateřina Prokopová. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. http://oltk.upol.cz/encyklopedie/index.php5/Verifikace
