Valence: Historie pojmu
Valence je gramatická vlastnost slovesa, popřípadě i jiných slovních druhů, jež na sebe vážou jistý počet aktantů, které závisejí na funkci slova ve větě. Má blízko k slovesné intenci (viz níže).
Obsah |
Historie pojmu
Pojem valence a valenční teorie poprvé představil francouzský jazykovědec Lucien Tesnière, který zároveň formuloval hlavní zásady valenční teorie, ve kterých je sloveso centrálním větným členem. Valence je hlavně vlastností sloves, pozice ve valenčním vzorci jsou závazné a obsazované aktanty. Podle počtu participantů dělil slovesa na jednovalenční, dvouvalenční atd. a avalenční (Novotný, 1978, 103).
Před Tesnièrem se problematice valence věnoval např. německý psycholog Karl Bühler nebo
J. W. Meiner. V českém prostředí se valenční teorií zabýval např. Vladimír Skalička, největší podíl na jejím utváření však nese František Daneš a jeho spolupracovníci (Novotný 1978, 103–107).
Bibliografie
Primární literatura
- Pauliny, Eugen. 1943. Štruktúra slovenského slovesa. Bratislava: Slovenská akadémia vied a umení.
- Tesnière, Lucien. 1959. Eléments de syntaxe structurale. Paris: Klincksieck.
Sekundární literatura
- Bachmannová, Jarmila et al. 2002. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
- Čech, Radek. 2013. „Valence versus plná valence.“ In Tygramatika, eds. Vít Gvoždiak a Dan Faltýnek. Praha: Dokořán, 120–130.
- Čermák, František a Holub Jan. 2005. Syntagmatika a paradigmatika českého slova. I, Valence a kolokabilita. 3. vyd. Praha: Karolinum.
- Grepl, Miroslav a Petr Karlík. 1998. Skladba češtiny. Olomouc: Votobia.
- Kopřivová, Marie. 2006. Valence českých adjekiv. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
- Lopatková, Markéta et al. 2008. Valenční slovník českých sloves. Praha: Karolinum.
- Mistrík, Jozef et al. 1993. Encyklopédia jazykovedy. Bratislava: Obzor.
- Mluvnice češtiny: Vysokoškol. učeb. pro stud. filoz. a ped. fak. 3, Skladba. Praha, 1978.
- Novotný, Jiří. 1978. „Předchůdci a spolutvůrci valenční teorie.“ Jazykovědné aktuality 15: 102–107.
- Novotný, Jiří. 1982. „K některým otázkám neverbální valence.“ Jazykovědné aktuality 19: 109–113.
- Novotný, Jiří. 1984. Nástin syntaktického popisu češtiny (na základě valenční teorie) . Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně.
- Pala, Karel a Pavel Ševeček. 1997. „Valence českých sloves.“ In Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. A, řada jazykovědná, 46 (A45): 41–54.
- Panevová, Jarmila. 1998. „Ještě k teorii valence.“ Slovo a slovesnost 59: 1–13.
- Panevová, Jarmila. 1999. „Česká reciproční zájmena a slovesná valence.“ Slovo a slovesnost 60: 269–275
- Piťha, Petr. 1982. „K otázce valence u adjektív.“ Slovo a slovesnost 43: 113–117.
- Ružička, Jozef. 1968. „Valencia slovies a intencia slovesného deja.“ Jazykovedný časopis 19: 50–56.
- Sgall, Petr. 1998. „Teorie valence a její formální zpracování.“ Slovo a slovesnost 59: 15–29.
- Sgall, Petr. 2006. „Valence jako jádro jazykového systému.“ Slovo a slovesnost 67: 163–177.
- Svozilová, Naďa. 1997. Slovesa pro praxi: valenční slovník nejčastějších českých sloves. Praha: Academia.
- Urešová, Zdeňka. 2011. Valence sloves v Pražském závislostním korpusu. [Praha]: Ústav formální a aplikované lingvistiky.
Autorky hesla
Zuzana Bernátová, Pavla Vytlačilová (2014)
Garant hesla
Petra Martinková
Jak citovat heslo „Valence: Historie pojmu“
Bernátová, Zuzana a Pavla Vytlačilová. 2014. „Valence: Historie pojmu.“ Encyklopedie lingvistiky, ed. Kateřina Prokopová. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. http://oltk.upol.cz/encyklopedie/index.php5/Valence:_Historie_pojmu
