Valence: Charakteristika
Valence je gramatická vlastnost slovesa, popřípadě i jiných slovních druhů, jež na sebe vážou jistý počet aktantů, které závisejí na funkci slova ve větě. Má blízko k slovesné intenci (viz níže).
Obsah |
Charakteristika valence
Valence je jev, při kterém dominující členy (především slovesa a substantiva) vyžadují jistý počet tzv. valenčních členů v konkrétních tvarech, a je současně projevem intence na rovině gramatické formy. Zpravidla je vlastností predikátu, ale může se vyskytnout i u ostatních větných členů, zejména tzv. deverbativních, tedy těch, které jsou odvozeny ze sloves (Mluvnice češtiny 1987, 18).
Miroslav Grepl a Petr Karlík (1998, 45) vysvětlují termín valence následovně: „Pojmem valence rozumíme schopnost určitých lexikálních jednotek (zejm. sloves – včetně dějových a stavových substantiv – a adjektiv) vázat na sebe jistý počet syntaktických pozic, determinovaný počtem sémantických aktantů, a to v jistých morfologických formách obsaditelných primárně jistými výrazy, buď nevětnými (substantivy a výrazy adverbiálními), nebo větnými (vedlejšími větami).“
Z valenčního hlediska lze syntaktické pozice dělit na obligatorní a fakultativní. Neobsazení obligatorní syntaktické pozice adekvátním aktantem způsobí, že věta nebude gramaticky správná, zatímco neobsazení fakultativní valenční pozice, která je přítomna ve valenčním rámci, gramaticky ani významově defektní větu nezpůsobí. Všechny další větné pozice jsou nevalenční. Valence souvisí nejen s hloubkovou strukturou (významem) věty, ale také s povrchovou větnou stavbou (Lopatková 2008, 7).
František Čermák a Jan Holub (2005, 21) charakterizují valenci jako „systémovou vlastnost lexému spočívající ve spájení se s jednou či více dalšími formálními jednotkami“, přičemž tato vlastnost „se týká všech slovních druhů (kromě interjekcí)“. Petr Sgall (1998, 15) pak ve své práci uvádí, že „valence je v lingvistice chápaná jednosměrně, jako určení těch částí věty, které mohou nebo musejí na daném řídicím slovu záviset“.
Svozilová (1997, 7) definuje valenci jako „schopnost lexikální jednotky, především slovesa, vázat na sebe jiné výrazy a mj. tak zakládat větné struktury“. Valence v tomto pojetí má pro syntax širší význam a větší důsažnost než tradičnější pojem vazba (Svozilová 1997, 7).
Bibliografie
Primární literatura
- Pauliny, Eugen. 1943. Štruktúra slovenského slovesa. Bratislava: Slovenská akadémia vied a umení.
- Tesnière, Lucien. 1959. Eléments de syntaxe structurale. Paris: Klincksieck.
Sekundární literatura
- Bachmannová, Jarmila et al. 2002. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
- Čech, Radek. 2013. „Valence versus plná valence.“ In Tygramatika, eds. Vít Gvoždiak a Dan Faltýnek. Praha: Dokořán, 120–130.
- Čermák, František a Holub Jan. 2005. Syntagmatika a paradigmatika českého slova. I, Valence a kolokabilita. 3. vyd. Praha: Karolinum.
- Grepl, Miroslav a Petr Karlík. 1998. Skladba češtiny. Olomouc: Votobia.
- Kopřivová, Marie. 2006. Valence českých adjekiv. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
- Lopatková, Markéta et al. 2008. Valenční slovník českých sloves. Praha: Karolinum.
- Mistrík, Jozef et al. 1993. Encyklopédia jazykovedy. Bratislava: Obzor.
- Mluvnice češtiny: Vysokoškol. učeb. pro stud. filoz. a ped. fak. 3, Skladba. Praha, 1978.
- Novotný, Jiří. 1978. „Předchůdci a spolutvůrci valenční teorie.“ Jazykovědné aktuality 15: 102–107.
- Novotný, Jiří. 1982. „K některým otázkám neverbální valence.“ Jazykovědné aktuality 19: 109–113.
- Novotný, Jiří. 1984. Nástin syntaktického popisu češtiny (na základě valenční teorie) . Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně.
- Pala, Karel a Pavel Ševeček. 1997. „Valence českých sloves.“ In Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. A, řada jazykovědná, 46 (A45): 41–54.
- Panevová, Jarmila. 1998. „Ještě k teorii valence.“ Slovo a slovesnost 59: 1–13.
- Panevová, Jarmila. 1999. „Česká reciproční zájmena a slovesná valence.“ Slovo a slovesnost 60: 269–275
- Piťha, Petr. 1982. „K otázce valence u adjektív.“ Slovo a slovesnost 43: 113–117.
- Ružička, Jozef. 1968. „Valencia slovies a intencia slovesného deja.“ Jazykovedný časopis 19: 50–56.
- Sgall, Petr. 1998. „Teorie valence a její formální zpracování.“ Slovo a slovesnost 59: 15–29.
- Sgall, Petr. 2006. „Valence jako jádro jazykového systému.“ Slovo a slovesnost 67: 163–177.
- Svozilová, Naďa. 1997. Slovesa pro praxi: valenční slovník nejčastějších českých sloves. Praha: Academia.
- Urešová, Zdeňka. 2011. Valence sloves v Pražském závislostním korpusu. [Praha]: Ústav formální a aplikované lingvistiky.
Autorky hesla
Zuzana Bernátová, Pavla Vytlačilová (2014)
Garant hesla
Petra Martinková
Jak citovat heslo „Valence: Charakteristika“
Bernátová, Zuzana a Pavla Vytlačilová. 2014. „Valence: Charakteristika.“ Encyklopedie lingvistiky, ed. Kateřina Prokopová. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. http://oltk.upol.cz/encyklopedie/index.php5/Valence:_Charakteristika
