Neurath, Otto

Otto Neurath (10. prosince 1882, Vídeň – 22. prosince 1945, Oxford) byl rakouský filozof, sociolog a ekonom. Byl jedním ze zakládajících členů a spoluautorů manifestu Vídeňského kroužku. Ve filozofii se řadí k logickému empirismu. Pracoval na programu jednotné vědy a na encyklopedii vědy své doby. Je autorem systému Isotype, sloužícího ke vzdělávání a komunikaci na mezinárodní úrovni obrazovou formou. Věnoval se také historii ekonomie, problematice válečných ekonomik a rozvoji alternativních systémů k tržní ekonomice.

Život

Otto Neurath se narodil ve Vídni jako syn ekonoma Wilhelma Neuratha. V témže městě studoval filozofii, matematiku a fyziku a později i historii a ekonomii. V roce 1906 získal doktorský titul v oboru historie ekonomie, jíž se věnovaly i jeho rané odborné práce. Kolem roku 1910 zformoval spolu s Hansem Hahnem a Philippem Frankem ve Vídni diskuzní kroužek, z nějž se v roce 1929 po vydání programového prohlášení klubu (na kterém se Neurath podílel) oficiálně stal Vídeňský kroužek. V letech 1924–1934 byl Neurath ředitelem Sociálního a hospodářského muzea (Gesellschafts und Wirtschaftsmuseum), kde v rámci svého působení najal německého modernistu Gerda Arntze, aby vytvořil design jazyka Isotype (Cat 2011c).
V roce 1934 byl Neurath nucen emigrovat z nacistického Rakouska do Nizozemí, kde se jeho lokální projekt jednotné vědy změnil v mezinárodní program. Začaly práce na Mezinárodní encyklopedii pro sjednocenou vědu, přičemž Neurath figuroval jako její editor spolu s Rudolfem Carnapem a Charlesem Morrisem. V roce 1940, po obsazení Nizozemska, uprchl Neurath i se svou asistentkou v projektu Isotype a pozdější třetí manželkou Marií do Anglie, kde pokračoval v práci na encyklopedii až do své smrti roku 1945 (Cat 2011a).

Vědecká profilace

Neurath považoval za základní cíl filozofie vytvoření jednotné vědy; východiskem se měl stát logický empirismus. Jednotná věda přestavuje program sjednocování poznání a propojování disciplín na základě společného vědeckého jazyka (Blecha et al. 2012, 286–287). Neurath ale na rozdíl od Carnapa a dalších nepojímal tento proces redukcionisticky. Takové řešení podle něj neodpovídalo základní funkci vědy – umožnit pochopení, predikci a kontrolu komplexních přírodních i společenských fenoménů (Cat 2011a). Součástí snah o jednotnou vědu byl i rozvoj systému Isotype (Cat 2011c).

Předpoklady programu jednotné vědy

Neurathův program sjednocené vědy pochopitelně nelze oddělit od některých problémů, s nimiž se filozofie dlouhodobě potýká. Proto je nejprve třeba shrnout některá Neurathova stanoviska, která s jednotnou vědou a projektem encyklopedie souvisejí.
Co do filozofického směru se Neurath, stejně jako další členové Vídeňského kroužku, řadí k proudu logického empirismu (novopozitivismu), tedy směru, který uznává autoritu přírodních věd v poznávání světa, odmítá metafyziku a který se především potýká s problémem postavení filozofie v systému věd (Blecha et al. 2012, 293).
Neurath byl předně stoupencem koherenční teorie pravdy; tvrdil tedy, že pravdivost výroku se odvozuje od jeho souladu se zbytkem vět daného systému – takový výrok je koherenčně konzistentní. S otázkou pravdivosti souvisí i jeho silně antimetafyzické zaměření; podle Neuratha jsou metafyzické výroky nesmysly a jako pseudověty by měly být zbaveny jakéhokoliv spojení s vědou (a ideálně naprosto vymýceny z jazyka, podobně, jako navrhuje Carnap). Neurath nicméně uznává, že jazyky jsou ze své povahy vágní a věda se nemůže zbavit jejich matoucích každodenních neteoretických elementů, což je jeden z důvodů, proč nakonec vytváří model encyklopedie (viz níže).
Dalším charakteristickým rysem je jeho holistický přístup k vědě. Neurath odmítá koncepci atomárních protokolárních vět. Zavrhuje představu, že izolované výroky, popř. hypotézy, mají nějakou fundamentální epistemickou hodnotu. V rámci svých snah co nejvíce propojovat vědu a společnost aplikuje tento názor i na jedince – stejně jako výroky nabývají na hodnotě až ve větších celcích, a tak i politické hodnoty nezakládají ani tak jednotlivci, jako spíše větší společenské jednotky (Cat 2011a).
Neurath také postuloval vlastní doktrínu protokolárních vět, která se vyhýbá tvrzení, že poznání je na své základní úrovni subjektivní (jak to tvrdil Carnap). Podle Neuratha jsou jazyk a systém vědeckých tvrzení nutně intersubjektivní. Protokolární věty proto mají mít specifickou formu, která bude zohledňovat mluvčího a čas promluvy, čímž lze problém subjektivity eliminovat. Neurath však zdůrazňuje, že jeho doktrína není ontologickou tezí, ale metodologickým a lingvistickým pravidlem (Cat 2011a). Protokolární věty v Neurathově pojetí také zpětně posilují holistický pohled na vědu, protože nejsou atomární. Neurath totiž tvrdí, že se netestují jednotlivé, izolované hypotézy, ale shluky výroků. Z toho vyvozuje, že i protokolární věty jsou testovatelné a revidovatelné, což ho vede k postulování tzv. Neurathova principu: v případě konfliktu protokolárních vět a testovaného teoretického výroku je metodicky možné odmítnutí protokolární věty či vět (Cat 2011a).
Neurath byl také falibilista (falibilita=omylnost), co se týče systému vědění. Tvrdil, že vědecká racionalita je nutně praktická a že rozhodování o přijetí hypotéz je ovlivněno pragmatickými faktory. Neexistuje žádný systém poznání, který by bylo možné vybudovat na čistých, pevných a neomylných empirických základech; každý systém je omezen a formován historicky, metodologicky a teoreticky všemi pojmy a přesvědčeními, které byly přijaty v minulosti. Neurath opakovaně přirovnává lidské poznání k lodi na otevřeném moři, kterou je třeba neustále opravovat.

Neexistuje tabula rasa. Jsme jako námořníci, kteří musí přestavět svou loď uprostřed oceánu, aniž by kdy měli možnost rozebrat ji v suchém doku a znovu ji vybudovat z nejlepších částí. Jedině metafyzika může zmizet beze stopy. Nepřesné shluky slov jsou vždy nějakým způsobem součástí lodi. A pokud na některém místě na lodi nepřesností ubývá, je docela dobře možné, že se jinde objeví znovu a ještě silnější (Neurath 1932, 92).

Při přetváření své lodi si především dávají pozor, aby nikde nedošlo k nebezpečnému prosakování. Ze staré lodi vyrůstá krok za krokem loď nová – a ještě když budují, mohou již námořníci přemýšlet o nových strukturách, přičemž spolu nemusí vždy souhlasit. Celý tento podnik bude pokračovat i nadále způsobem, který dnes vůbec nemůžeme předvídat. Takový je náš osud (Neurath 1944a, 47).

Jednotná věda a encyklopedie

Program jednotné vědy byl Neurathovým plánem propojení jednotlivých vědních disciplín, zákonů a poznatků do celku, který bude používat společný jazyk. Cílem vědy v Neurathově pojetí je všeobecně řečeno „pomáhání lidem“ (Cat 2011a), přesněji pochopení a predikce fenoménů ve světě, ať už jsou přírodní, nebo sociální povahy. Různé vědní disciplíny přitom produkují různé druhy zákonů; Neurathovým cílem bylo propojit tyto oblasti různého typu do jediného organického celku institucí, událostí a publikací. Z tohoto důvodu klade důraz na společné úsilí, intersubjektivitu a na pragmatický přístup.
Zatímco jiní členové Vídeňského kroužku zastávali axiomatický, pyramidální model sjednocené vědy, Neurath proti němu měl výhrady. Tvrdil, že pro funkci vědy je kontraproduktivní snaha fundovat ji na relativně malém množství axiomů a odvozovat v jednom jazyce pomocí jediné metody (Neurath 1937b). Zastával také názor, že každá disciplína se sama musí vypořádat s propojením s ostatními disciplínami; sjednocení systému vychází z jednotlivých složek a neprobíhá umělou centralizovanou metodou. Neurathův přístup je tedy antifundacionistický a antiredukcionistický.
Sám Neurath dává před axiomatickým modelem přednost modelu encyklopedie. Ten je na rozdíl od první možnosti dynamický, ale stále vytváří systém, v němž je možné odvozovat nové formule. Mezi disciplínami existuje síť vzájemných odkazů a je zachována pluralita oborů a přístupů. Sjednocení je prováděno prostřednictvím univerzálního žargonu fyzikalistického jazyka. Encyklopedii jako nikoliv metodu, ale její produkt a součást sjednocené vědy pak lze charakterizovat jako více či méně koherentní soubor vědeckých výroků dané doby, a to včetně těch nekompletních, i s jazykovými nepřesnostmi a logickými nedostatky. V různých obdobích vznikají a budou vznikat různé encyklopedie shrnující veškeré soudobé poznání – dokonce i teorie, které ještě nejsou kompletní – a díky tomu bude prostřednictvím srovnání jednotlivých encyklopedií zachycen i vývoj vědy (Neurath 1936).
Neurath se aktivně jako jeden z editorů podílel na sestavení příslušné encyklopedie své doby – produktem měla být Mezinárodní encyklopedie pro sjednocenou vědu (International Encyclopedia of Unified Science) (Blecha et al. 2012, 287).

Isotype

ISOTYPE (International System of Typographic Picture Education) je soubor piktogramů sloužící ke vzdělávání a komunikaci. Základní myšlenkou Isotype je možnost převedení statistiky na snáze intuitivně pochopitelná a zapamatovatelná jednoduchá zobrazení v systému znaků, který se řídí danými pravidly, a může tak sloužit jako jazyk. Vzhledem k tomu, že se jedná o obrazová vyjádření, je jednou z nesporných výhod Isotype možnost využití na mezinárodní úrovni.
První verzi Isotype vytvořil v roce 1928 Gerd Arntze na Neurathovu objednávku pro Sociální a hospodářské muzeum ve Vídni. Piktogramy původně nesly název Vídeňská metoda obrazové statistiky (Wiener Methode der Bildstatistik), k jejich přejmenování na ISOTYPE došlo až poté, co byl Neurath nucen odejít do exilu. Měly fungovat jako obrazový jazyk pro veřejnou komunikaci, resp. pro sdělování historických a statistických informací. Symboly respektovaly modernistické ideály designu – minimalismus a funkcionalismus. Jedná se o symbolický záznam, proto byla pro zjednodušení zavedena základní pravidla, jako např. vynechání perspektivy či zobrazení většího množství prvků opakováním symbolu, nikoliv použitím jeho větší verze. Základní charakteristikou zobrazení v Isotype přitom je, že staví na předávání konceptu (statistiky, zobrazované společenské či historické situace apod.) pomocí prezentace typického individua, resp. typického příkladu dané koncepce (Cat 2011c).
Jednotlivé symboly Isotype lze kombinovat do komplexnějších celků; v tomto smyslu se Isotype chová jako jazyk. Problémem je však překlad mezi verbálním a obrazovým. Neurath a jeho tým nesestavili ucelený a jednotný systém pravidel převodu mezi těmito dvěma oblastmi. Pro převod informací do obrazové formy používala Neurathova skupina termín „transformace“, pro jedince, který za ni byl zodpovědný, pak pojem „transformátor“. V tomto případě byla hlavním transformátorem Neurathova asistentka a později manželka Marie, která v práci na Isotype pokračovala i po Neurathově smrti.
Isotype zpočátku sloužil jako způsob zaznamenávání statistických grafů, ale Neurath vždy počítal s tím, že bude mít především vzdělávací funkci (Cat 2011c). Protože Isotype není vázán na konkrétní jazyková vyjádření, umožnila tato jeho neutrálnost šíření ve více zemích. Isotype se začal využívat ve školách, Neurath dokonce plánoval sestavit obrazový thesaurus (Cat 2011a). Isotype byl také využíván v dokumentárních filmech – hlavním Neurathovým spolupracovníkem v této oblasti byl britský dokumentarista Paul Rotha (Low 1979).

Postavení ve filozofické tradici

Předchůdci a současníci

Neurathova filozofie je ovlivněna učením Ernsta Macha a konvencionalismem. Reagoval rovněž na Duhemovo pojetí vědy a jeho teorii testování hypotéz. Zásadní vliv na něj však měl především Rudolf Carnap. Přestože Carnapovu koncepci pseudovět považoval Neurath za velmi přínosnou (zastával názor, že díky ní mohla být filozofie očištěna od metafyzických nesmyslů a dogmatismu a že vede k uznání radikálně společenské povahy jazyka a vědy), v ostatních oblastech se proti Carnapovi vymezoval (Cat 2011a).
Carnapův model poznání zahrnuje tři pozice: redukcionismus, atomismus a fundacionismus. Neurathovo pojetí vědy tato stanoviska vylučuje (viz výše). Neurath navíc odmítá i Carnapovu tezi, že poznání je na své základní úrovni subjektivní, a tedy i jeho metodický solipsismus. Podle Neuratha jsou naopak jazyk a systém vědeckých tvrzení ze své povahy intersubjektivní (Cat 2011a). Stejně tak vedla Neuratha jeho filozofie vědy k odmítnutí Tarského sémantické teorie pravdy (Blecha et al. 2002, 287).

Kritici a následovníci

Neurathův vědecký program ostře kritizoval Karl R. Popper, a to především kvůli jeho antifundacionismu. Popper zastával názor, že odmítnutí fundacionismu vede k formě antiempiricismu, jejímž důsledkem je nežádoucí důraz na psychologizaci v teorii poznání.Neurathův holistický přístup velmi ovlivnil Willarda Van Orman Quina, který si dokonce pro svou přednášku „Word and Object“ z roku 1960 vypůjčil Neurathův příměr o námořnících, kteří během plavby opravují svou loď (Cat 2011a).

Bibliografie O. Neuratha

Monografie

• Carnap, Rudolf, Charles W. Morris a Otto Neurath (eds.). 1970. Foundations of the Unity of Science. Towards an International Encyclopedia of Unified Science, vols. 1 and 2. Chicago: University of Chicago Press.
• Neurath, Otto. 1909. Antike Wirtschaftgeschichte. Leipzig: Teubner.
• Neurath, Otto. 1910. Lehrbuch der Volkwirtschaftslehre. Vienna: Hölder.
• Neurath, Otto. 1926. Antike Wirtschaftsgeschichte. Leipzig, Berlin: B. G. Teubner.
• Neurath, Otto. 1928. Lebensgestaltung und Klassenkampf. Berlin: E. Laub.
• Neurath, Otto. 1933. Einheitswissenschaft und Psychologie. Wien.
• Neurath, Otto. 1936. International Picture Language; the First Rules of Isotype. London: K. Paul, Trench, Trubner & co., ltd.
• Neurath, Otto. 1937. Basic by Isotype. London: K. Paul, Trench, Trubner & co., ltd.
• Neurath, Otto. 1939. Modern Man in the Making. New York: Knopf.
• Neurath, Otto. 1944. Foundations of the Social Sciences. University of Chicago Press.
• Neurath, Otto. 1973. Empiricism and Sociology, eds. Robert S. Cohen a Marie Neurath. Dordrecht: Reidel.
• Neurath, Otto. 1981. Gesammelte philosophische und methodologische Schriften, eds. R. Haller a H. Rutte. Vienna: Hölder-Pichler-Tempsky.
• Neurath, Otto. 1983. Philosophical Papers 1913–1946, eds. Robert S. Cohen a Marie Neurath. Dordrecht: Reidel.
• Neurath, Otto. 1991. Gesammelte bildpädagogische Schriften, eds. R. Haller a R. Kinross. Vienna: Hölder-Pichler-Tempsky.
• Neurath, Otto. 1994. Otto Neurath oder Die Einheit von Wissenschaft und Gesellschaft, eds. P. Neurath a E. Nemeth. Vienna: Böhlau.
• Neurath, Otto. 1998. Gesammelte ökonomische, soziologische und sozialpolitische Schriften. vols. 1 a 2, eds. R. Haller a U. Hoefer. Vienna: Hölder-Pichler-Tempsky.
• Neurath, Otto. 2004. Selected Economic Writings, eds. Robert S. Cohen a T. E. Uebel. Dordrecht: Kluwer.

Články a studie

• Carnap, Rudolf, H. Hahn a Otto Neurath. 1929/1973. „The Scientific Conception of the World: The Vienna Circle.“ In Neurath 1973, 299–318.
• Neurath, Otto. 1911. „Nationalökonomie und Wertlehre.“ Zeitschrift für Volkswirtschaft, Sozialpolitik und Verwaltung 20: 52–114.
• Neurath, Otto. 1912/1973. „The Problem of the Pleasure Maximum.“ In Neurath 1973, 113–122.
• Neurath, Otto. 1913/1983. „The Lost Wanderers of Descartes and the Auxiliary Motive (On the Psychology of Decision).“ In Neurath 1983, 1–12.
• Neurath, Otto. 1916/1983. „On the Classification of Systems of Hypotheses.“ In Neurath 1983, 13–31.
• Neurath, Otto. 1917/2004. „The Conceptual Structure of Economics and Its Foundation.“ In Neurath 2004, 312–344.
• Neurath, Otto. 1919/1973. „Through War Economy to Economy in Kind.“ In Neurath 1973, 123–157.
• Neurath, Otto. 1920/1973. „Socialization of Bavaria.“ In Neurath 1973, 18–28.
• Neurath, Otto. 1920/2004. „A System of Socialization.“ In Neurath 2004, 345–370.
• Neurath, Otto. 1921/1973. „Anti-Spengler.“ In Neurath 1973, 158–213.
• Neurath, Otto. 1925/1973. „The Social and Economic Museum in Vienna.“ In Neurath 1973, 214.
• Neurath, Otto. 1928/1973. „Personal Life and Class Struggle.“ In Neurath 1973, 249–98.
• Neurath, Otto. 1930/1983. „Ways of the Scientific World Conception.“ In Neurath 1983, 32–47.
• Neurath, Otto. 1931a/1973. „Visual Education and the Social and Economic Museum in Vienna.“ In Neurath 1973, 215–218.
• Neurath, Otto. 1931b/1973. „Empirical Sociology.“ In Neurath 1973, 319–421.
• Neurath, Otto. 1931a/1983. „Physicalism: The Philosophy of the Vienna Circle.“ In Neurath 1983, 48–51.
• Neurath, Otto. 1931b/1983. „Physicalism.“ In Neurath 1983, 52–57.
• Neurath, Otto. 1932a/1983. „Sociology in the Framework of Physicalism.“ In Neurath 1983, 58–90.
• Neurath, Otto. 1932b/1983. „Protocol Statements.“ In Neurath 1983, 91–99.
• Neurath, Otto. 1933. „L'Urbanisme et le Lotissement du Sol en Representation Optique d'après la Méthode Viennoise.“ Annales Techniques 44–46: 1153–4.
• Neurath, Otto. 1933/1987. „Unified Science and Psychology.“ In Unified Science, ed. B. McGuinness. Dordrecht: Reidel, 1–23.
• Neurath, Otto. 1934/1983. „Radical Physicalism and ,the Real Worldʻ.“ In Neurath 1983, 100–114.
• Neurath, Otto. 1935/1983. „Pseudorationalism of Falsification.“ In Neurath 1983, 121–131.
• Neurath, Otto. 1935/1987. „What Is Meant by a Rational Economic Theory?“ In Unified Science, ed. B. McGuinness. Dordrecht: Reidel, 67–109.
• Neurath, Otto. 1936/1983. „Encyclopedia as Model.“ In Neurath 1983, 145–158.
• Neurath, Otto. 1937a/1983. „Unity of Science and its Encyclopedia.“ In Neurath 1983, 172–182.
• Neurath, Otto. 1937b/1983. „The Departmentalization of Unified Science.“ In Neurath 1983, 200–205.
• Neurath, Otto. 1938. „Encyclopedism as a Pedagogical Aim: A Danish Approach.“ Philosophy of Science 5 (4): 484–492.
• Neurath, Otto. 1941/1983. „Universal Jargon and Terminology.“ In Neurath 1983, 213–229.
• Neurath, Otto. 1942/1973. „International Planning for Freedom.“ In Neurath 1973, 442–70.
• Neurath, Otto. 1943. „Planning or Managerial Revolution?“ The New Commonwealth Quarterly 8 (4): 148–154.
• Neurath, Otto. 1944b. „Visual Aids and Arguing.“ New Era 25 (3): 51–61.
• Neurath, Otto. 1945a. „Education Through the Eye.“ Journal of Education 77: 914.
• Neurath, Otto. 1945b. „German Education and Democracy.“ Journal of Education 77: 370–371.
• Neurath, Otto. 1945/1973. „Visual Education: Humanisation versus Popularisation.“ In Neurath 1973, 227–248.
• Neurath, Otto. 1945/2004. „Alternative to Market Competition. Review of The Road to Serfdom’.“ In Neurath 2004, 546–548.
• Neurath, Otto. 1946. „From Hieroglyphics to Isotypes. Extracts from a visual autobiography, with introduction by Paul Rotha.“ In Future Books 46 (3): 92–100.

Bibliografie

• Blecha, Ivan et al. 2002. Filosofický slovník. Olomouc: Nakladatelství Olomouc.
• Cat, Jordi 1995. „The Popper-Neurath Debate and Neurath's Attack on Scientific Method.“ Studies in the History and Philosophy of Science 26 (2): 219–250.
• Cat, Jordi, Nancy Cartwright a Hasok Chang. 1991. „Otto Neurath: Unification as the Way to Socialism.“ In Einheit der Wissenschaften, ed. J. Mittlestrass. Berlin: de Gruyter.
• Cat, Jordi, Nancy Cartwright a Hasok Chang. 1996. „Otto Neurath: Politics and the Unity of Science.“ In The Disunity of Science, eds. P. Galison a D. Stump. Stanford: Stanford University Press, 347–369.
• Cat, Jordi. 2011a. „Otto Neurath.“ The Stanford Encyclopedia of Philosophy (Winter 2011 Edition) [online]. Dostupné z: http://plato.stanford.edu/archives/win2011/entries/neurath/ (datum přístupu 30. 6. 2014).
• Cat, Jordi. 2011b. „Political Economy: Theory, Practice, and Philosophical Consequences.“ The Stanford Encyclopedia of Philosophy (Winter 2011 Edition) [online]. Dostupné z: http://plato.stanford.edu/entries/neurath/political-economy.html (datum přístupu 30. 6. 2014).
• Cat, Jordi. 2011c. „Visual Education.“ The Stanford Encyclopedia of Philosophy (Winter 2011 Edition) [online]. Dostupné z:

http://plato.stanford.edu/entries/neurath/visual-education.html (datum přístupu 30. 6. 2014).

• Kraeutler, Hadwig. 2008. Otto Neurath. Museum and Exhibition Work. Frankfurt: Peter Lang.
• Low, Rachael. 1979. The History of the British Film 1929–1939. Documentary and Educational Films of the 1930s. London: Allen and Unwin.
• Nemmeth, Elisabeth a Friederich Stadler, eds. 1996. Encyclopedia and Utopia. The Life and Work of Otto Neurath (1882–1945) . Dordrecht: Kluwer.
• Neurath, Marie. 1974. ISOTYPE. Instructional Science 3: 127–150.
• Uebel, Thomas E. ed. 1991. Rediscovering the Forgotten Vienna Circle. Dordrecht: Kluwer.
• Uebel, Thomas E. ed. 1992. Overcoming Logical Positivism From Within. The Emergence of Neurath's Naturalism in the Vienna Circle's Protocol Sentence Debate. Amsterdam: Rodopi.
• Uebel, Thomas E. ed. 1995. „Otto Neurath's Idealistic Inheritance: The Social and Economic Thought of Wilhelm Neurath.“ Synthese 103: 87–121.

Autorka hesla

---

Alexandra Petáková (2014)

Garant hesla

---

Lukáš Zámečník

Jak citovat heslo „Neurath, Otto“

---

Petáková, Alexandra. 2014. „Neurath, Otto.“ Encyklopedie lingvistiky, ed. David Dorotík. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. http://oltk.upol.cz/encyklopedie/index.php5/Neurath,_Otto