Intencionalita: John Searle a jeho popis intencionality

Intencionalita (z latinského slova intentio = napětí, úsilí, záměr, pozornost)

John Searle a jeho popis intencionality

Podle Searla jsou lidé nadáni intencionalitou, tedy schopností reprezentovat svět (Searle 1994, 13). Je jednou ze čtyř vlastností mysli (vědomí, intencionalita, subjektivita, mentální kauzace), velmi obtížnou, ale reálnou vlastností mysli, našeho psychického života. Jde o „mentální stavy zaměřené na předměty a stavy věcí světa, odlišné od stavů mentálních, které se předmětů a stavů věcí týkají či na ně poukazují.“ (Searle 1994, 16)
Podle Searla se intencionalita netýká jen intencí a záměrů, ale také přesvědčení, přání, nadějí, obav, lásky, nenávisti, … a všech ostatních mentálních stavů (vědomých či nevědomých), které se vztahují ke světu mimo sebe a které se jím také zabývají. Problematika intencionality se podobá problému vědomí (Searle 1994, 16).
Searle jako intencionální fenomény vysvětluje „záhady života i vědomí“, ale i běžné stavy, jako např. žízeň, která má všechny vlastnosti běžné pro intencionální stavy, zejména pro něj představuje obsah, který stanoví, jak bude naplněna – mít žízeň znamená chtít se napít (Searle 1994, 25–26).
Každý stav má jisté podmínky plnění, reprezentuje podmínky svého plnění. Vztah mezi příčinou a následkem pojmenovává Searle intencionální kauzalitou. Jedná se o vztah, kdy příčina následek reprezentuje, ale zároveň ho i způsobuje. Tato kauzalita je rozhodující pro lidské jednání. Teorie intencionality u Searla souvisí především s analýzou lidského chování. O intencionálních stavech říká:

1. Základem intencionálního stavu je jistý obsah v jistém psychickém modu.
2. Intencionální stavy stanoví podmínku svého plnění (úspěšnost/neúspěšnost závisí na odpovídajícím/neodpovídajícím stavu světa obsahu intencionálního stavu).
3. Intencionální stavy jsou příčinou jistých následků tak, že se intencionální kauzací vytvoří stavy věcí, které intencionální stavy reprezentují a které jsou podmínkou jejich splnění (Searle 1994, 65–67).

Searlovi pokračovatelé

„Podle některých filozofů následujících Johna Searla (1980) se intencionalita vyskytuje ve dvou variantách, vlastní (či původní) a odvozené. Vlastní intencionalitou je to, že jsou o něčem naše myšlenky, naše přesvědčení, naše přání a naše úmysly. Ta je zřejmým zdrojem podstatně omezenějšího způsobu, jak mohou být o něčem některé z našich artefaktů: naše slova, věty, knihy, mapy, obrázky, počítačové programy. Ty mají intencionalitu jedině díky určitým laskavě poskytnutým výpůjčkám z našich myslí. Odvozená intencionalita našich umělých reprezentací parazituje na té skutečné, původní, vlastní intencionalitě, která stojí v základě jejich vytváření.“ (Dennett 2004, 54)

Bibliografie

Primární literatura

• Brentano, Franz. 1995. Psychology from an Empirical Standpoint. 2. vyd., přel. A. C. Rancurello, D. B. Terrell a L. McAlister, London: Routledge.
• Dennett, Daniel Clement. 2004. Druhy myslí. K pochopení vědomí. Praha: Academia.
• Dennett, Daniel Clement 2003. „Intenciálna stratégia a jej fungovanie.“ In Antológia filozofie mysle, 505–530. Bratislava: Kaligram.
• Dennett, Daniel Clement. 1969. Content and Consciousness. London: Routledge and Kean Paul.
• Dennett, Daniel Clement. 1987. The Intentional Stance. Cambridge (Massachusetts): MIT Press.
• Grice, Herbert Paul. 1992. „Mienenie a význam.“ In Filozofia prirodzeného jazyka: Štúdie, přednášky, eseje, ed. a přel. Marianna Oravcová, 170–179. Bratislava: Archa.
• Searle, John Rogers. 2003. „Intencionalita a jej miesto v prírode.“ In Antológia filozofie mysle, eds. Silvia Gáliková a Egon Gál, 491–504. Bratislava: Kaligram.
• Searle, John Rogers. 1994. Mysl, mozek a věda. Praha: Mladá fronta.
• Searle, John Rogers et al. (eds.). 1992. (On) Searle on conversation. Amsterdam: John Benjamins.
• Searle, J. R. 1983. Intentionality: An Essay in the Philosophy of Mind. Cambridge: Cambridge University Press.

Sekundární literatura

• Čejka, Mirek. 1994. Přání jako intencionální stav a mluvní akt. habil. spis FF MU v Brně.
• Dreyfus, H. L. (ed.). 1982. Husserl, Intentionality and Cognitive Science. Cambridge (Massachusetts): MIT Press.
• Gáliková, Silvia a Egon Gál (eds.). 2003. Antológia filozofie mysle. Bratislava: Kaligram.
• Havlík, Vladimír (ed.). 2003. Metoda-význam-intence: Popperovské motivy v současném analytickém myšlení. Praha: Filosofia,
• Horyna, Břetislav et al. 1998. Filosofický slovník. 2. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc.
• Jacquette, Dale (ed.). 2004. The Cambridge Companion to Brentano. Cambridge: Cambridge University Press.
• Jacquette, Dale. 2004. „Brentano’s Concept of Intentionality.“ In The Cambridge Companion to Brentano, ed. Dale Jacquette, 98–148. Cambridge: Cambridge University Press.
• Koťátko, Petr: 2006. Interpretace a subjektivita. Praha: Filosofia
• Koťátko, Petr. 2005. „Psychologické pojmy v současné analytické filosofii jazyka.“ In Schizma filosofie 20. století, ed. Prokop Sousedík, 245–270. Praha: Filosofia.
• Koťátko, Petr. 1998. Význam a komunikace. Praha: Filosofia.
• Marvan, Tomáš: 2010. Otázka významu. Cesty analytické filosofie jazyka. Praha: Togga.
• Marvan, Tomáš a Juraj Hvorecký (eds.). 2007. Základní pojmy filosofie jazyka a mysli. Nymburk: O.P.S.
• Oravcová, Marianna (ed. a přel.). 1992. Filozofia prirodzeného jazyka: Štúdie, přednášky, eseje. Bratislava: Archa.
• Peregrin, Jaroslav. 2005. Kapitoly z analytické filosofie. Praha: Filosofia.
• Peregrin, Jaroslav. 1999. Význam a struktura. Praha: OIKOYMENH.
• Sousedík, Prokop (ed.). 2005. Schizma filosofie 20. století. Praha: Filosofia.

Autorka hesla

---

Nela Urbaniková (2014)

Garant hesla

---

Marek Nagy

Jak citovat heslo „Intencionalita: John Searle a jeho popis intencionality“

---

Urbaniková, Nela. 2014. „Intencionalita: John Searle a jeho popis intencionality.“ Encyklopedie lingvistiky, ed. Kateřina Prokopová. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.