Intencionalita: Intencionalita podle Daniela C. Dennetta

Intencionalita (z latinského slova intentio = napětí, úsilí, záměr, pozornost)

Intencionalita podle Daniela C. Dennetta

Pro Daniela Dennetta je intencionalita důležitá, aby rozlišil konatele činů. Intencionalita je dána jen těm konatelům, kteří dokáží konat intencionální činy, tedy vědí, co konají a konají to úmyslně (Dennett 2004, 22).
Dennett všechny entity, od nejjednodušších po nesložitější, nazývá intencionálními systémy a míru skutečnosti jejich konatelství intencionálním postojem (Dennett 2004, 33).
Podle něho (1987) je intencionalita součástí interpretačních strategií lidského subjektu. Člověk totiž zaujímá k věcem, s nimiž přijde do styku a které se snaží pochopit či vysvětlit, různé druhy postojů. Dennett rozlišuje:

1. Fyzikální postoj - na jeho základě je určitá skutečnost vnímána jako mechanismus řídící se fyzikálními zákony, jejichž znalost umožňuje člověku předpovídat a vykládat jeho chování.
   
2. Projektový postoj - v případě komplikovanější entit, snažíme se na základě určení účelu věci (bez nutné znalosti fyzikálních zákonů) předpovědět její chování.
   
3. Intencionální postoj - na jeho základě můžeme vysvětlovat zejména lidské chování, pokud vnímáme člověka jako majícího přání, přesvědčení atd. Pokud zohledníme intencionální postoj, jsme schopni poměrně zdařile vyložit a interpretovat jednání jiných subjektů. Problém, zda existuje intencionalita entit sama o sobě, nebo zda se intencionalita realizuje až v procesu interpretace, řeší Dennett nemožností existence intencionality bez interpretace (Marvan 2007, 80–81).
   

Intencionální systémy jsou všechny takové entity, jejichž jednání můžeme předvídat z intencionálního postoje.
Intencionální strategie (osvojení si intencionálního postoje) spočívá v tom, že objekt, jehož jednání chceme předpovědět, považujeme za racionálního agenta v souladu s přesvědčeními, touhami a jinými mentálními stavy, které se vyznačují tím, co Brentano a další, nazývají intencionalitou (Searle 2003, 507).

Bibliografie

Primární literatura

• Brentano, Franz. 1995. Psychology from an Empirical Standpoint. 2. vyd., přel. A. C. Rancurello, D. B. Terrell a L. McAlister, London: Routledge.
• Dennett, Daniel Clement. 2004. Druhy myslí. K pochopení vědomí. Praha: Academia.
• Dennett, Daniel Clement 2003. „Intenciálna stratégia a jej fungovanie.“ In Antológia filozofie mysle, 505–530. Bratislava: Kaligram.
• Dennett, Daniel Clement. 1969. Content and Consciousness. London: Routledge and Kean Paul.
• Dennett, Daniel Clement. 1987. The Intentional Stance. Cambridge (Massachusetts): MIT Press.
• Grice, Herbert Paul. 1992. „Mienenie a význam.“ In Filozofia prirodzeného jazyka: Štúdie, přednášky, eseje, ed. a přel. Marianna Oravcová, 170–179. Bratislava: Archa.
• Searle, John Rogers. 2003. „Intencionalita a jej miesto v prírode.“ In Antológia filozofie mysle, eds. Silvia Gáliková a Egon Gál, 491–504. Bratislava: Kaligram.
• Searle, John Rogers. 1994. Mysl, mozek a věda. Praha: Mladá fronta.
• Searle, John Rogers et al. (eds.). 1992. (On) Searle on conversation. Amsterdam: John Benjamins.
• Searle, J. R. 1983. Intentionality: An Essay in the Philosophy of Mind. Cambridge: Cambridge University Press.

Sekundární literatura

• Čejka, Mirek. 1994. Přání jako intencionální stav a mluvní akt. habil. spis FF MU v Brně.
• Dreyfus, H. L. (ed.). 1982. Husserl, Intentionality and Cognitive Science. Cambridge (Massachusetts): MIT Press.
• Gáliková, Silvia a Egon Gál (eds.). 2003. Antológia filozofie mysle. Bratislava: Kaligram.
• Havlík, Vladimír (ed.). 2003. Metoda-význam-intence: Popperovské motivy v současném analytickém myšlení. Praha: Filosofia,
• Horyna, Břetislav et al. 1998. Filosofický slovník. 2. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc.
• Jacquette, Dale (ed.). 2004. The Cambridge Companion to Brentano. Cambridge: Cambridge University Press.
• Jacquette, Dale. 2004. „Brentano’s Concept of Intentionality.“ In The Cambridge Companion to Brentano, ed. Dale Jacquette, 98–148. Cambridge: Cambridge University Press.
• Koťátko, Petr: 2006. Interpretace a subjektivita. Praha: Filosofia
• Koťátko, Petr. 2005. „Psychologické pojmy v současné analytické filosofii jazyka.“ In Schizma filosofie 20. století, ed. Prokop Sousedík, 245–270. Praha: Filosofia.
• Koťátko, Petr. 1998. Význam a komunikace. Praha: Filosofia.
• Marvan, Tomáš: 2010. Otázka významu. Cesty analytické filosofie jazyka. Praha: Togga.
• Marvan, Tomáš a Juraj Hvorecký (eds.). 2007. Základní pojmy filosofie jazyka a mysli. Nymburk: O.P.S.
• Oravcová, Marianna (ed. a přel.). 1992. Filozofia prirodzeného jazyka: Štúdie, přednášky, eseje. Bratislava: Archa.
• Peregrin, Jaroslav. 2005. Kapitoly z analytické filosofie. Praha: Filosofia.
• Peregrin, Jaroslav. 1999. Význam a struktura. Praha: OIKOYMENH.
• Sousedík, Prokop (ed.). 2005. Schizma filosofie 20. století. Praha: Filosofia.

Autorka hesla

---

Nela Urbaniková (2014)

Garant hesla

---

Marek Nagy

Jak citovat heslo „Intencionalita: Intencionalita podle Daniela C. Dennetta“

---

Urbaniková, Nela. 2014. „Intencionalita: Intencionalita podle Daniela C. Dennetta.“ Encyklopedie lingvistiky, ed. Kateřina Prokopová. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.