Gramatiky DNA: DNA
Termín gramatiky DNA se užívá jako společný pojem pro analogie mezi jazykem a DNA či pro paralely mezi živým tvarem a strukturami jazyka. Gramatika DNA je předmětem biosémiotiky.
Obsah |
DNA
Úkolem DNA je nést genetickou informaci nejen pro reprodukci organismů, ale i pro syntézu proteinů. Jedním ze zásadních procesů při proteosyntéze je transkripce. Při transkripci se přepisují nukleové báze z DNA do jednoho ramena RNA (ribonukleová kyselina), následně se tato RNA odpojí a přemístí se. Báze vyskytující se na RNA jsou již čteny adaptorem (transferová RNA) po třech bázích (tripletech) a jsou přisuzovány aminokyselinám. Počet aminokyselin je pouze dvacet jedna a svou sekvencí určují tvar a funkci proteinu. Tento přechod z RNA k proteinu se nazývá translace. Protein vzniká konkrétní konformací aminokyselin, které pomocí polypeptidických vazeb vytváří daný protein (Alberts et al. 2005).
Báze
DNA (deoxyribonukleové kyselina) na sobě nese báze: guanin (G), cytosin (C), thymin (T) a adenin (A), které se vážou společně se sacharidem a fosfátem na kostru. Kostra DNA je tvořena nukleotidy, které jsou spojeny kovalentními vazbami mezi sacharidy a fosfáty. Cukr-fosfátové kostry se navzájem obtáčejí kolem sebe a tím tvoří zmíněnou dvoušroubovici. Mezi bázemi jsou vzájemné dvojné a trojné vazby. Tato vaznost se nazývá komplementarita bází a má zásadní význam pro kopírování (transkripce) DNA (Alberts et al. 2005).
Transkripce
Při transkripci se přepisují nukleové sekvence dvoušroubovicové DNA do nukleových sekvencí jedno řetězovité RNA. Děje se to rozpletením dvoušroubovice RNA-polymerázou, vzniklé volné rameno je templátem ke vzniku RNA (ribonukleová kyselina), která je okamžitě uvolněna pro transport do cytoplasmy. Rameno RNA je odlišné tím, že místo báze thyminu se váže k adeninu uracil; je jedno-řetězcové a dokáže se sbalit do shluku (Alberts et al. 2005).
Translace
Druhá část proteosyntézy se nazývá translace. Je to přechod od RNA k proteinu. Na tomto řetězci RNA jsou báze, které jsou adaptorem následně čteny po trojicích (proto triplety) a jsou přisuzovány aminokyselinám, a ty poté svou sekvencí určují tvar a funkci proteinu. Proteiny jsou makromolekuly, které provádějí většinu buněčných funkcí. Slouží například jako stavební základ pro buněčné struktury; mohou fungovat jako enzymy, regulují genovou expresi; zajišťují buněčný pohyb a vzájemnou komunikaci (Alberts et al. 2005).
Bibliografie
- ALBERTS, Bruce et al. 2005. Základy buněčné biologie. Praha: Espero Publishing.
- BARBIERI, Marcello. 2006. Organické kódy: Úvod do sémantické biologie. Praha: Academia.
- JACOB, Francoise, Roman Jakobson, Claude Lévi-Strauss a Philippe L’Héritier. 1967. „Žít a mluvit.“ In Mojmír Grygar. 1969. Pařížské rozhovory o strukturalismu. Praha: Svoboda.
- JAKOBSON, Roman. 1971. Selected Writings, Volume 2: Word and Language. The Hague: Mouton.
- JI, Sungchul. 1999. „The Linguistics of DNA: Words, Sentences, Grammar, Phonetics, and Semantics. Molecular Strategies in Biological Evolution.“ Annals of the New York Academy of Science 870 (May 18): 411–417.
- MARKOŠ, Anton. 2003. Tajemství hladiny: Hermeneutika živého. 2. vyd. Praha: Dokořán.
- TRIFONOV, Edward. 1988. „Codes of Nukleotide Sequences.“ Mathematical Biosciences 90, (1–2): 507–517.
Autorka hesla
Kristýna Bajerová (2014)
Garant hesla
Petra Martinková
Jak citovat heslo „Gramatika DNA: DNA“
Bajerová, Kristýna. 2014. „Gramatika DNA:DNA.“ Encyklopedie lingvistiky, ed. Kateřina Prokopová. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. http://oltk.upol.cz/encyklopedie/index.php5/Gramatiky_DNA:_DNA
