Experiment
Experiment je soubor pozorování určité skupiny (vzorku), které je prováděno za účelem verifikace či falzifikace hypotézy a při němž je manipulováno s podmínkami, za kterých experiment probíhá. Vědecky relevantní experiment má být přesně popsaný (popis výběru vzorku, podmínky, za nichž probíhal, užité metody či postupy ad.) (Hendl 2005, 2012). Aby bylo možné ověřit výsledky experimentu, měl by být experiment opakovatelný.
Obsah |
Základní pojmy a typy experimentu
Výzkumník neboli experimentátor při experimentu pozoruje, k jakým změnám dochází, manipuluje-li s podmínkami (nezávisle proměnnými čili faktory), za nichž je experiment vykonáván. Proces a výsledek experimentu ovlivňuje několik typů proměnných: nezávisle proměnné, závisle proměnné a skrytě proměnné. Nezávisle proměnnou jsou v experimentu výše zmiňované změny podmínek. Závisle proměnná je pak cílová sledovaná proměnná. Skrytá proměnná je proměnná, která může mít rušivý efekt na závisle proměnnou. Skrytá proměnná ovšem nebývá při experimentech cíleně sledována. Pro potlačení jejího efektu je vhodné mít v experimentu jednotlivé skupiny randomizované, tzn. náhodně rozdělné.
Příklad 1: Osoba účastnící se experimentu má za úkol přečíst nahlas daný text. Sledovanou závisle proměnnou je četnost chyb při čtení. Za nezávisle proměnnou, tedy za změnu podmínek, můžeme považovat např. nastavení časového limitu, který má osoba na přečtení (projeví se tak možné působení stresu). Skrytou proměnnou, která se může projevit v průběhu experimentu, může být například dysgrafie, oční či jiná vada.
Přirozený experiment využívá nezáměrných změn. Zachycuje tedy jevy, které se objevují přirozeně. Příklad 2: Při zaznamenávání spontánního dialogu dvou osob, které sice vědí, že jsou nahrávány, ale neznají účel, jakému bude nahrávka dále sloužit (např. testování Menzerath-Altmannova zákona), nemohou tyto osoby vědomě působit na výsledky experimentu.
Myšlenkový experiment vychází z hypotetické (myšlené) situace, účelem takového experimentu je vyvodit z nastalé situace důsledky. Příkladem takového experimentu v lingvistice či filozofii jazyka je tzv. argument čínského pokoje předložený Johnem Searlem (1980).
Podstatou argumentu bylo o tvrzení, že schopnost smysluplně odpovídat na položené otázky (hlavní princip Turingova testu) není dostatečující pro prokázání schopnosti porozumění. Searle v něm vytvořil hypotetickou situaci, kdy sám sebe umístil do uzavřené místnosti plné knih a návodů jak reagovat na jakoukoliv otázku v čínštině. Tvrdil, že ačkoliv neovládá čínštinu, bude schopen reagovat pomocí knih na jakýkoli dotaz písemně položený Číňanem za dveřmi. Ten pak na základě relevantních odpovědí usoudí, že v místnosti musí být někdo, kdo rozumí čínštině. Není to však ani Searle, ani knihy ani samotná místnost. Searle se snažil tímto argumentem dokázat, že ačkoliv stroje zvládnou mnoho úkolů, nemohou myslet, disponovat vědomím, a proto ani intencionalitou.
Komparativní experiment je experiment, u něhož porovnáváme minimálně dvě skupiny. Skupina se změněnými podmínkami se nazývá experimentální skupina, skupina
s nezměněnými podmínkami je pak nazývána kontrolní skupinou. Kontrolní skupina slouží také k zachycení případných nepřesností u experimentu.
Příklad 3: Pomocí dotazování bude proveden test „průhlednosti“ kompozit, tzn. z jakých dvou (či více) slov je určité kompozitum složeno (např. slovo vzducholoď je složeno ze slov vzduch a loď). Díky kontrolní skupině lze odhalit chyby v designu experimentu a provést pak změny (např. určité kompozitum nebude ve většině případů správně analyzováno, můžeme jej tedy vyřadit a nahradit jiným kompozitem). U experimentů využívajících dotazníkovou formu šetření je možné takto odhalit např. nepřesně formulované otázky.
Metody experimentu
Porovnání (komparace)
Porovnání se nejčastěji provádí tak, že se v experimentální skupině nejdříve provede měření všech uvažovaných proměnných a poté dojde ke změně podmínek experimentu. Z následného výsledku měření se usuzuje, jaký efekt měla změna podmínek na cílové proměnné (srov. Příklad 1).
Pro spolehlivé porovnání výsledků experimentální a kontrolní skupiny se užívá tzv. matching (vyrovnávání), při němž jsou k sobě přiřazeni podobní jedinci z obou skupin (např. jedinci stejného pohlaví, věku, váhy atd.). Jistý problém představuje stanovování těch hodnot
a charakteristik, v nichž se musejí jedinci shodovat.
Randomizace
Randomizací se nazývá proces náhodného zařazování do skupin. Povedeme-li randomizovaný výběr, zabráníme vlivu lidského faktoru (ať už vědomému, či nevědomému) na rozřazení, zajistíme tak tedy objektivitu zařazení do určité skupiny.
Opakování (replikace)
Vědecky relevantní experiment by měl být replikovatelný kvůli možnosti ověření výsledků. V sociálních vědách je často nemožné opakovat pokus přesně tak, jak byl proveden poprvé. Ke zvýšení možnosti opakovatelnosti pokusu je třeba přesně stanovit kritéria experimentu (např. kritéria pro výběr vzorku). Replikace slouží také k posouzení náhodnosti změn
u měřených veličin, z čehož lze usuzovat na přesnost měření.
Validita závěrů experimentálních studií
Interní validita
V případě interní validity se zjišťuje, zda je způsob, jakým je experiment prováděn, vhodný ke zjišťování vlivu proměnné. Jinými slovy zjišťujeme, zda opravdu měříme to, co chceme měřit. Je-li experiment interně validní, máme jistotu, že závislá proměnná je ovlivňována pouze nezávisle proměnnou. Je tedy zcela vyloučen vliv skryté (vnější) proměnné. U výše uvedeného příkladu se čtením (Příklad 1) je například možné předem provést vstupní vyšetření zraku, eventuálně další vyšetření vylučující jakoukoliv jinou vadu, která by mohla zkreslovat výsledky experimentu.
Externí validita
Externí validita se týká otázky, zda lze závěry platné pro vzorek zobecnit i mimo podmínky, za nichž se experiment odehrál. Zobecnění lze vztáhnout na populaci, prostředí a čas. Externí validita je závislá na reprezentativnosti vzorku. U výše zmíněného příkladu s dialogem dvou osob (Příklad 2) je např. třeba zvážit, zda je možné výsledky vztáhnout na všechny mluvčí daného jazyka, či zda může hrát roli geografická oblast, ze které nahrávaní mluvčí pocházejí.
Bibliografie
- Hendl, Jan. 2005. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál.
- Hendl, Jan. 2012. Přehled statistických metod zpracování dat. Praha: Portál.
- Magnello, Eileen. 2010. Statistika. Praha: Portál.
- Searle, John. 1980. „Minds, Brains, and Programs.“ In Behavioral and Brain Sciences 3: 417–457.
- Walker, Ian. 2013. Výzkumné metody a statistika. Praha: Grada.
Autorka hesla
Andrea Jašíčková (2014)
Garant hesla
Radek Čech
Jak citovat heslo „Experiment“
Jašíčková, Andrea. 2014. „Experiment.“ Encyklopedie lingvistiky, ed. Kateřina Prokopová. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. http://oltk.upol.cz/encyklopedie/index.php5/Experiment
