Denotace (lexikologie) a konotace

Denotace je vztah mezi jazykovým výrazem, lexémem, a celou třídou mimojazykových objektů (či jedním objektem z této třídy), tedy osob, věcí, míst, vlastností, procesů a činností. Tato třída objektů, ke které se výraz vztahuje, je pak označována termínem denotát. Např. lexém pes označuje druh zvířete či blíže nespecifikovaného jednotlivce v této třídě. Denotace je tedy v tomto případě vztah mezi lexémem pes a denotátem psa (jako specifickým druhem zvířete či jednotlivcem z této třídy).

Denotace a význam, konotace

Jak je patrné z výše uvedeného případu výrazu student, význam jazykových znaků a jejich užití k označení mimojazykových objektů či vztahů v konkrétní situaci je nutné rozlišovat. Na tuto skutečnost poukazuje Filipec, který zdůrazňuje, že při označení se jedná o funkci označovací, denotaci, a při významu o funkci významovou (význam lexému je dán vztahem k významům jiných lexémů), přičemž významová funkce je předpokladem realizace funkce denotační (Čermák a Filipec 1985, 92). To potvrzuje i Lyons svým tvrzením, že denotace a význam jsou dva rovnocenné vztahy, které na sobě navzájem závisí (Lyons 1977, 210).

Význam (sémém) definujeme pomocí významových prvků (sémů), které náleží dvěma základním složkám: nocionální a pragmatické (Čermák a Filipec 1985, 66) a podle převahy jedné či druhé složky můžeme rozlišovat význam nocionální (denotativní, pojmový, konceptuální) a význam pragmatický (konotativní, popř. asociativní) (1985, 76).

Nocionální a pragmatická složka významu

Nocionální složka významu je základem denotace a tvoří ji sémy nocionální. Význam každé lexikální jednotky může být složen z různého počtu sémů, minimálně jednoho, většinou jsou však alespoň dva, a to sém generický a sém diferenční, specifikační, přičemž diferenčních sémů může být větší počet. Např. u výrazu židle lze identifikovat generické sémy: ‚fyzikální předmět‘, ‚neživý‘, ‚výrobek‘, ‚nábytek‘ a sémy diferenční: ‚k sezení‘, ‚na nohách‘, ‚pro jednu osobu‘, ‚s opěradlem zad‘. Tyto diferenční sémy umožňují odlišit výraz židle např. od křesla či lavice, které mají stejné generické sémy jako židle (1985, 66–67).

Pragmatické rysy významu jsou podstatou konotace a jsou reprezentovány sémy pragmatickými. Mezi tyto rysy patří např. expresivita, postojové a citově hodnotící příznaky apod. Konotace jsou doplňkem nocionálního významu a v užším pojetí lze pragmatickou rovinu chápat jako doplňkovou podrovinu roviny sémantické, významové (Čermák a Filipec 1985, 69). Pragmatická složka tedy nemusí být přítomná u všech lexémů. Např. u slov měsíc a luna je denotativní význam totožný: nebeské těleso, přirozená družice Země. Jejich nocionální sémy jsou tedy shodné. U slova měsíc je pragmatický sém nulový, není přítomen, kdežto v případě slova luna je přítomen v podobě estetického a stylového příznaku, jedná se o poetismus (viz Jílek, 39–40).

Bibliografie

• Čermák, František a Josef Filipec. 1985. Česká lexikologie. Praha: Academia.
• Fillmore, Charles J. 1978. „On the Organisation of Semantic Information in the Lexicon.“ In Papers from the Parasession on the Lexicon, eds. Donka Farkas et al., 148–73. Chicago: Chicago Linguistic Society.
• Jílek, Viktor. 2005. Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
• Leech, Geoffrey N. 1981. Semantics: The Study of Meaning. Harmondsworth: Penguin.
• Lyons, John. 1977. Semantics. 2 sv., Cambridge: Cambridge University Press.
• Saeed, John I. 2003. Semantics. Malden, Mass: Blackwell.
• Searle, John R. 1969. Speech Acts: An Essay in the Philosophy of Language. Cambridge: Cambridge University Press.

Autorka hesla

Jana Miřátská (2013)

Garant hesla

Kateřina Prokopová

Jak citovat heslo „Denotace (lexikologie) a konotace“

Miřátská, Jana. 2013. „Denotace (lexikologie) a konotace.“ Encyklopedie lingvistiky, ed. Kateřina Prokopová. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. http://oltk.upol.cz/encyklopedie/index.php5/Denotace_(lexikologie)_a_konotace