Denotace (lexikologie): Charakteristika pojmu

Denotace je vztah mezi jazykovým výrazem, lexémem, a celou třídou mimojazykových objektů (či jedním objektem z této třídy), tedy osob, věcí, míst, vlastností, procesů a činností. Tato třída objektů, ke které se výraz vztahuje, je pak označována termínem denotát. Např. lexém pes označuje druh zvířete či blíže nespecifikovaného jednotlivce v této třídě. Denotace je tedy v tomto případě vztah mezi lexémem pes a denotátem psa (jako specifickým druhem zvířete či jednotlivcem z této třídy).

Obecná charakteristika

Denotace a reference

Denotace bývá vymezována na základě vztahu k referenci a bez srovnávání těchto dvou termínů je obtížné správně definovat jejich podstatu. Rozlišovat mezi denotací a referencí začal jako první John Lyons ve své knize Semantics (1977, 174–175) ve snaze popsat vztah mezi jazykem a mimojazykovou realitou, přičemž v zásadě vyšel z opozice věty a výpovědi. Denotace lexému, jak byla definována výše, podle něj náleží rovině abstraktní, větě, a je nezávislá na konkrétních okolnostech výpovědi. Reference naopak náleží do roviny konkrétní výpovědi a jedná se o vztah mezi výrazem a tím, co tento výraz zastupuje za určitých okolností jeho vyslovení, tedy referentem. Referent je konkrétní denotát v textu či projevu (Filipec a Čermák 1985, 242). Reference tedy podle Lyonse nemá schopnost vztáhnout jednotlivé lexémy k mimojazykovým objektům. Srovnáme-li výraz či lexém kráva ve vztahu denotace k denotátu krávy s výrazy jako např. ta kráva, moje kráva či tamty tři krávy, jedná se v tomto případě o vztah reference ke konkrétním jednotlivcům jakožto referentům. Vztah reference je tedy zcela závislý na výpovědi. Z toho také podle Lyonse (1977, 176) plyne, že reference není nikdy aplikovatelná na lexémy, týká se pouze víceslovných výrazů. Zatímco tedy denotace je vlastností lexémů, stabilním stavem v jazykovém systému a je nezávislá na jakémkoli užití slova, reference je mluvčím prováděný lingvistický akt výběru mimojazykového objektu, referentu, a jeho následná identifikace pro příjemce (viz Lyons 1977, 177; Searle 1969, 180–181; Saeed 2003, 24).

Kategorizace mimojazykové reality, teorie prototypů

Nutnost vzájemně rozlišovat pojmy denotace a reference se také odráží v původně čistě psychologické teorii prototypů (angl. Prototype Theory či Prototype Semantics, viz Lipka 2002), podle níž je naše zkušenost se světem interpretována a dále klasifikována do tříd, denotátů, prostřednictvím slovní zásoby každého přirozeného jazyka. Při kategorizaci či klasifikaci mimojazykové reality se tedy zabýváme celými třídami či skupinami mimojazykových objektů, denotáty, a nikoli jednotlivými referenty.

Je nasnadě, že kategorizace mimojazykové reality je pro každý jazyk specifická a lexémy jednoho jazyka neodpovídají jedna ku jedné lexémům druhého jazyka. Např. angličtina má odlišnou kategorii slug (slimák) a snail (hlemýžď), kdežto němčina spojuje oba denotáty do jedné kategorie Schnecke (slimák či hlemýžď). V němčině tedy přítomnost či absence ulity nehraje při kategorizaci roli, zatímco v angličtině ano, a denotace těchto výrazů není identická (Lipka 2002, 63). Dvě lexikální jednotky jednoho jazyka, zde angličtiny, tedy mohou konvergovat do jedné lexikální jednotky jazyka druhého, němčiny. Tato situace je označována termínem konvergence. Z pohledu německého mluvčího se naopak jedná vzhledem k angličtině o divergenci, a chce-li tento mluvčí vyjádřit jeden výraz svého jazyka v angličtině, musí si vybrat mezi dvěma anglickými výrazy (viz Lipka 2002, 63).

I v rámci jednoho jazyka můžeme konkrétní referent označit různými výrazy. Volba výrazů s různými významy je závislá na mluvčím a jeho komunikačním záměru. Např. jeden referent můžeme podle konkrétní situace a záměru mluvčího označit výrazem student, stejně tak začátečník či uchazeč, ale také syn či manželka (Lipka 2002, 65).

Jazykově specifickou kategorizací tedy strukturujeme mimojazykovou realitu a vytváříme prototypické kategorie, do nichž pak objekty zařazujeme. Pojem prototypická kategorie a prototyp mají svůj původ v psychologii a do lingvistiky je převzal např. Geoffrey N. Leech či Charles J. Fillmore (viz Leech 1981, 120–121, Fillmore 1978, 153).

Bibliografie

• Čermák, František a Josef Filipec. 1985. Česká lexikologie. Praha: Academia.
• Fillmore, Charles J. 1978. „On the Organisation of Semantic Information in the Lexicon.“ In Papers from the Parasession on the Lexicon, eds. Donka Farkas et al., 148–73. Chicago: Chicago Linguistic Society.
• Jílek, Viktor. 2005. Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
• Leech, Geoffrey N. 1981. Semantics: The Study of Meaning. Harmondsworth: Penguin.
• Lyons, John. 1977. Semantics. 2 sv., Cambridge: Cambridge University Press.
• Saeed, John I. 2003. Semantics. Malden, Mass: Blackwell.
• Searle, John R. 1969. Speech Acts: An Essay in the Philosophy of Language. Cambridge: Cambridge University Press.

Autorka hesla

Jana Miřátská (2013)

Garant hesla

Kateřina Prokopová

Jak citovat heslo „Denotace (lexikologie): Charakteristika pojmu“

Miřátská, Jana. 2013. „Denotace (lexikologie): Charakteristika pojmu.“ Encyklopedie lingvistiky, ed. Kateřina Prokopová. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. http://oltk.upol.cz/encyklopedie/index.php5/Denotace_(lexikologie):_Charakteristika_pojmu