Burnett, James
James Burnett (narozen 25. října 1714, Monboddo House, Kincardineshire, Skotsko; zemřel 26. května 1799 v Edinburghu, Skotsko), byl skotský soudce, filozof, zastánce deismu a učenec jazykové evoluce.
Je známější pod svým soudním jménem Lord Monboddo. Obecně je považovaný za jednoho ze zakladatelů moderní srovnávací historické lingvistiky. V roce 1767 se stal soudcem v Court of Session. Burnett byl jeden z prvních, kteří se podíleli na konceptu evoluce, jak ji známe dnes. Považuje se za předchůdce Charlese Darwina, který na něj navázal ve svých vědeckých teoriích.
Obsah |
Život
James Burnett se narodil roku 1714 v Monboddo House v Kincardineshire ve Skotsku. Studoval na Marischal College v Aberdeenu, kde se věnoval řečtině u profesora Blackwella, který se ve Skotsku snažil o její pozvednutí. Promoval roku 1729. Po ukončení studia práv žil nějaký čas v Nizozemí, kde s ostatními německými právníky studoval římské právo. Zde se začal zajímat o folklor. Burnett byl také jedním z vlastníků divadla Canongate, kde měl možnost se setkávat s Davidem Humem. Poté byl jmenován soudcem nejvyššího soudu. Na pravidelných večeřích, které pořádal ve svém domě, se setkával s učenci a přednášel o svých teoriích. Setkával se s Lordem Kamesem, se kterým sloužili u stejného soudu a se kterým byl rovnocenný intelektuální soupeř. I samotný král rád vedl s Burnettem diskuze.
Během roku 1745 se Monboddo vrátil do Londýna, kde se začal stýkat s množstvím literátů a politiků, především s Jamesem Harrisem. Po návratu do Skotska roku 1746 šla jeho kariéra strmě vzhůru. Jednak se stal kurátorem advokátů, jednak členem osvícenské společnosti Select Society. V letech 1763 a 1765 byl v Paříži, kde navštívil Cabinet du Roi, který popsal Buffon v jeho Histoire naturelle, a ve kterém je známý vycpaný „orang-outang" a rozhovor s „divokou dívkou“. Tato návštěva měla vliv na vydání jeho díla Of the origin and progress of language.
Vědecká profilace
Monboddo měl mnoho výstředních nápadů – že orangutani jsou lidé a že muži měli až donedávna ocasy. Jeho knihy nepřitahovaly ve své době tak vážnou pozornost, ale někteří intelektuální historikové se domnívají, že O původu a vývoji jazyka položil základy srovnávací historické lingvistiky. Burnett sám byl hluboce věřící a často zdůrazňoval boží zásah jako první hybnou sílu.
Burnett byl pravděpodobně první, kdo přišel s názorem, že jazykové schopnosti se vyvíjely stejně u primátů i u prvních lidí. Studoval změnu jazyků v průběhu času nejen jako dovednosti, ale také zkoumal orgány, které řeč produkují (ústa, hlasivky, jazyk), což naznačuje snahu o koncept evoluční adaptivní změny. Rozpracoval výhody vytváření oněch adaptivních změn u primátů na jejich životní prostředí, a dokonce i složitost jejich sociálního uspořádání. Kromě toho také načrtl podrobnou teorii o lidském adaptivním získávání jazyka, aby se člověk lépe vyrovnal se svým prostředím a sociálními potřebami. To zdůvodňoval vztahem jazyka ve spojitosti s rozvojem používání nástrojů, poté sociální struktury a nakonec smysluplným využitím jazyka. Tento názor nebyl v jeho době přijat s povděkem, protože se značně odchýlil od náboženství.
Jako člověk znalý zemědělství a šlechtění převedl tyto své poznatky i do teorie komunikace ve smyslu spojitosti s výběrem potencionálního partnera.
Jako zastánce deismu měl problém, jak obhájit přechod od zvířete v muže, a to bez božího zásahu. Na tento popud s pomocí egyptské civilizace, a jejího pojetí přeměny zvířete v muže, vyvinul celou evoluci jazyka.
Burnett se věnoval studiu jazyků v zemích, které byly koloniemi Evropy, jako například huronštiny, eskimáčtiny, nářečí v Peru a v Karibiku, tahitštiny a jako první v těchto jazycích zjistil převahu polysylabických slov. Přišel s myšlenkou, že tyto jazyky jsou mnohem bohatší na samohlásky než jazyky, jako například angličtina nebo němčina. Také poukázal na huronštinu, kde i slova, která jsou si velmi blízká, mají neuvěřitelně odlišné názvy. Tento fakt považoval Burnett za důsledek potřeby spolehlivější komunikace s omezenějším počtem subjektů, než je tomu v moderních civilizacích. A právě toto vedlo k polysylabismu a redundatnímu charakteru mnohých slov. Také se velice angažoval ve studiu moderních evropských jazyků a značné úsilí věnoval pochopení starověké řečtiny, kterou se zabýval už na univerzitě. Složitá struktura a tonalita má podle něj za následek mnoho odstínů tohoto jazyka. Monboddo jako první představil single-origine hypothesis, která tvrdí, že všichni lidé, potažmo tedy všechny jazyky, vyšly z jednoho místa na zemi. Tento názor je dokladem jeho myšlení o evoluci.
O původu a vývoji jazyka
Burnettovo stěžejní dílo O původu a vývoji jazyka zůstalo nedokončeno. Ačkoliv první tři svazky se dočkaly druhého vydání. Dílo kritiky, zejména skotskými, nebylo přijato moc dobře. Jeho filozofické názory už vyšly z módy a některá jeho antropologická data týkající se zejména orangutanů vzbudila posměch.
V O původu a vývoji jazyka analyzoval strukturu jazyků a tvrdil, že lidstvo vyvinulo jazykové dovednosti v reakci na měnící se sociální strukturu i životní prostředí. Jako první si všiml, že některé jazyky si pro poměrně jednoduché pojmy vytváří dlouhá slova. Tento jev odůvodňoval ranými jazyky, kde to bylo nezbytné pro přehlednost, a tak vznikla redundance a byly přidány zdánlivě zbytečné slabiky. Burnett došel k závěru, že tato forma jazyka se vyvinula, když přesná komunikace mohla přispět k vyhnutí se nebezpečí.
Další Monboddova práce se setkala s ještě menším úspěchem. Antient Metaphysics také vyšla v šesti svazcích a zabývá se týmiž tématy, ale z ještě přísnějšího filozofického pohledu. Burnett byl velkým stoupencem Aristotela.
Tvrdí například, že člověk sám sebe postupně povznášel od zvířete až do stádia, kdy mysl působí nezávisle na těle.
Monboddo uznal platnost nové vědy, ale doufal, že newtonovská fyzika bude v souladu s antickou filozofií a náboženstvím. Tedy jeho cílem bylo na rozdíl od Colina MacLaurina umístění Newtonových derivací na základě starověké geometrie.
Paradoxně to byl právě Burnett, kdo zůstal loajální tradičním humanistickým principům skotské kultury, která byla základem skotského osvícenství a kdo přispěl k jeho zvláštnímu charakteru. A byl to právě Burnett, který viděl, že Lockova tzv. nová logika ve skutečnosti žádný logický systém nemá.
Nicméně Monboddo se stal v Londýně osobností a na Oxfordu měl své následovníky. Svými současníky byl považován za odborníka v otázce evoluce. Moderní vědci už mu tak vysoké postavení nepřisuzují.
„S trochou váhání rozšířil Rousseauovo učení o totožnosti druhů člověka a šimpanze až do hypotézy společného původu všech lidoopů, a navrhl implicitně obecný zákon evoluce.“ ("With some wavering, he extended Rousseau's doctrine of the identity of species of man and the chimp into the hypothesis of common descent of all the anthropoids, and suggested by implication a general law of evolution.") (Lovejoy, 1933)
Bailey uvádí: "Charles Darwin was to some degree influenced by the theories of Monboddo, who deserves the title of Evolutionist more than that of Eccentric."
„Charles Darwin byl do jisté míry ovlivněn teoriemi Monboddoa, který si zaslouží titul evolucionistů více než výstředníků.“ (Bailey 2005)
Osobnost v kontextu dějin
Předchůdci
Velký vliv na jeho názory měl Sir George Mackenzie. Zejména jeho filozofické a právnické myšlenky o „dokonalé historii“, později známé jako filozofická, racionální nebo konjektulární historie. Ta byla francouzskými humanistickými právníky považována za nejjistější filozofii. V jistém slova smyslu je jeho předchůdcem i Jean-Jacques Rousseau. Ve svém díle Discours sur l'origine et les fondements de l'inégalité parmi les hommes předkládá několik hypotéz o původu jazyka. První jazyk je jen jakýsi výkřik přírody, signalizace nebezpečí. Jak se člověk vyvíjí, má stále větší potřebu sofistikovanější formy komunikace. První jsou gesta a tóny, které se stále násobí. Ale jejich omezený charakter byl rozpoznán a ostatní lidé se nějakým způsobem dohodli, že budou užívat artikulované zvuky jako znaky arbitrárně zvolené. Rousseau nepředstírá, že ví, jak k tomu mohlo dojít bez jazyka, nebo jak mohli lidé vymyslet artikulaci zvuků, a právě tomuto věnuje Monboddo svou pozornost.
Na Burnetta měla také vliv filozofie Johna Locka. Jeho myšlenky ovlivnily celé osvícenství. Ve své Eseji o lidském rozumu vyložil empirickou filozofii mysli a poznání. Lockovým cílem bylo zkoumat původ, jistotu a rozsah lidského poznání. I když nesledoval původ jazyka do takové hloubky, uvedl genetický přístup, naznačil důležitost jazyka a sledování pokroku lidské mysli.
Spolupráce s dalšími významnými osobnostmi
Monboddo udržoval písemné styky s mnoha význačnými lingvisty i gramatiky. Například se sirem Williamem Jonesem, se kterým diskutoval o sanskrtu a umění v Egyptě a Indii, s prvním editorem Beowulfa, Grimem Thorkelinem, se sirem Charlesem Wilkinsem a Johnem Youngem, který na univerzitě v Glasgow vyučoval řečtinu. Při vydávání jeho díla O původu a vývoji jazyka spolupracoval také s Johnem Hunterem. Mezi další jeho spolupracovníky patřili i Joseph Banks, prezident Royal Society, Georg Baker, prezident Royal College of Physicians a Thomas Burgess, pozdější biskup ze Salisbury, se kterým si dopisoval o filologických a filozofických otázkách.
Bibliografie
James Burnett je autorem děl:
Of the Origin and Progress of Language (6 vol., 1774–92)
Antient Metaphysics (6 vol., 1779–99)
Primární literatura
Černý, Jiří. 1996. Dějiny lingvistiky. 1. vyd. Olomouc: Votobia.
Hobbs, Catherine. 2002. Rhetoric on the margins of modernity: Vico, Condillac, Monboddo. 1. vyd. Carbondale: Southern Illinois University Press.
Bailey, Eileen A.. 2005. The holly and the horn: Burnett of Leys family and branches. 1. vyd. Banchory: Leys Publishing.
Larson, Edward J.. 2006. Evolution: the remarkable history of a scientific theory. 1. vyd. New York: Modern Library.
Henderson, Jan-Andrew. 2000. The Emperor's new kilt: the two secret histories of Scotland. 1. vyd. Edinburgh: Mainstream.
Knight, William Angus. 1993. Lord Monboddo and some of his contemporaries: the two secret histories of Scotland. 1. vyd. Bristol, England: Thoemmes Press.
Sekundární literatura
Bowler, Peter J. 2002. Evolution: the history of an idea. 1. vyd. Berkeley: University of California Press.
Bowler, Peter J. 2006. A goodly heritage: or an insight into the Gospel Standard articles of faith. 1. vyd. Harpenden: Gospel Standard Trust.
Mayr, Ernst. 2000. The growth of biological thought: diversity, evolution, and inheritance. 1. vyd. Cambridge: Harvard University Press.
Autor hesla
Marie Janíčková (2014)
Garant hesla
Marek Nagy
Jak citovat heslo „James Burnett“
Janíčková, Marie. 2014. „James Burnett.“ Encyklopedie lingvistiky, ed. Kateřina Prokopová. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
