Analogie (filozofie): Pojem v renesanci

Z Encyklopedie lingvistiky
Přejít na: navigace, hledání

Ve starověku byl pomocí analogie, jako učení o podobnosti či úměrách, vysvětlován vztah různých ontologických sfér či možnost poznání smyslům nepřístupných entit, což hrálo důležitou roli i ve středověku, kde se analogie objevuje v rámci debat o možnostech lidského poznání v kontroverzi týkající se reality obecných pojmů, známé jako spor o univerzálie. V renesanci se analogie vyskytuje jako prostředek, který má zajistit reprezentaci člověka jako středu universa, obrazu Božího, či dokonce „malého Boha“ a, stejně jako v dobách předchozích, v teoriích poznání. Postupem času byl pojem analogie používán s jakousi samozřejmostí v různých obměnách a uplatňoval se v různých disciplínách, které se z filozofie zvolna vydělovaly. Zde se zaměříme především na vývoj a využití analogie ve filozofii.

Obsah

Pojem analogie v renesanci

V renesanci se dostalo analogii taktéž důležitého postavení. Svět v tomto období již není chápán hierarchicky, ale jako universum složené z vrstev, kde na základě podobnosti funguje analogie mezi Bohem a stvořením – vesmírem a člověkem a jeho výtvory (Patočka a Floss 2001, 30). Analogie hraje též roli v nauce o mikro-a makrokosmu, jež byla společná většině myslitelů renesance. V této nauce je člověk mikrokosmem, v němž je analogicky zpodobněn makrokosmos, vesmír.

Marsilio Ficino se ve svém učení o lásce jako o aktivní síle, jež poutá všechno dohromady, explicitně dovolává Platónova Symposia. „Lidská duše se svým myšlením a láskou vztahuje k věcem z vyšší i nižší oblasti, je jejich poutem a centrem přírody“ (citováno in Kristeller 2007, 52). Picodella Mirandola dokonce hlásá, že člověk sám si může zvolit, čím bude, zda zvířetem, člověkem či andělem.

Analogie byla též v tomto období hojně využívána v okultních naukách. Tyto v sobě zahrnovaly aristotelské okultní kvality, stoickou teorii sympatie a právě platónské pojetí analogie. Na jejím základě je dle dobových myslitelů možno vysledovat příčiny okultních kvalit, jejichž účinky vnímáme (Nejeschleba 2007, 173).

Bibliografie

  • Blecha, Ivan et al. 2002. Filosofický slovník. Olomouc: Nakladatelství Olomouc
  • De Vries, Joseph. 1998. Základní pojmy scholastiky. Překl. Tereza Saxlová a Martin

Pokorný. Praha: Rezek.

  • Dvořák, Petr, ed. 2007. Analogie ve filosofii a teologii. Brno: CDK
  • Dvořák, Petr. 2007. „Sémantika analogie u Tomáše v tomismu.“ In Analogie ve filosofii a teologii, ed. Petr Dvořák, 90–100. Brno: CDK.
  • John, Ctirad. 1994. „Modely v biomedicínském myšlení.“ In Model a analogie ve vědě, umění a filozofii, ed. Jiřina Stáchová, 125–138. Praha: Filosofia.
  • Chabada, Michal. 2007. „K niektorým argumentom v prospech jednoznačnosti pojmu súcna u Jána Dunsa Scota.“ In Analogie ve filosofii a teologii, ed. Petr Dvořák, 119–140. Brno: CDK.
  • Kamarýt, Josef Vlastimil. 1994. „Analogie a homologie jako nástroj poznání a omylu.” In Model a analogie ve vědě, umění a filozofii, ed. Jiřina Stáchová, 139–158. Praha: Filosofia.
  • Klimeš, Lumír. 1981. Slovník cizích slov. Praha: SPN.
  • Kristeller, Paul Oskar. 2007. Osm filosofů italské renesance. Překl. Tomáš Nejeschleba. Praha: Vyšehrad.
  • Matula, Jozef. 2007. „Analógia u Alberta Veľkého.“ In Analogie ve filosofii a teologii, ed. Petr Dvořák, 77–89. Brno: CDK.
  • Mráz, Milan. 2007. „Analogie v Aristotelově filosofii.“ In Analogie ve filosofii a teologii, ed. Petr Dvořák, 7–18. Brno: CDK.
  • Nejezchleba, Tomáš. 2007. „Analogie v okultních vědách v renesanci.“ In Analogie ve filosofii a teologii, ed. Petr Dvořák, 163–176. Brno: CDK.
  • Němec, Václav. 2007. „Počátky středověkého konceptu analogie jsoucna u novoplatónských komentátorů Aristotela.“ In Analogie ve filosofii a teologii, ed. Petr Dvořák, 19–58. Brno: CDK.
  • Novák, Lukáš. 2007. „Analogický pojem po Scotovi?“ In Analogie ve filosofii a teologii, ed. Petr Dvořák, 141–162. Brno: CDK.
  • Otisk, Marek. 2007. „Similitudo a imago Dei – prostředky k divinaci člověka v Monologionu.“ In Analogie ve filosofii a teologii, ed. Petr Dvořák, 59–76. Brno: CDK.
  • Patočka, Jan a Pavel Floss. 2001. Mikuláš Kusánský, život a dílo renesančního filosofa, matematika a politika. Praha: Vyšehrad.
  • Pechar, Jiří. 1994. „Analogie ve vědě a umění.“ In Model a analogie ve vědě, umění a filozofii, ed. Jiřina Stáchová, 11–18. Praha: Filosofia.
  • Ritter, Joachim, ed. 1971. Historisches Wörterbuch der Philosophie. Basel: Schwabe & Co.
  • Sedláková, Miluše. 1994. „Pojetí mentálních modelů v kognitivní psychologii.“ In Model a analogie ve vědě, umění a filozofii, ed. Jiřina Stáchová, 190–203. Praha: Filosofia.
  • Stáchová, Jiřina, ed. 1994. Model a analogie ve vědě, umění a filozofii. Praha: Filosofia.
  • Stáchová, Jiřina. 1994. „Analogie, model, metafora.“ In Model a analogie ve vědě, umění a filozofii, ed. Jiřina Stáchová, 88–100. Praha: Filosofia.
  • Špinka, Štěpán. 2007. „Pouto nejkrásnější: Několik poznámek k pojetí analogie v Platónově filosofii.“ In Analogie ve filosofii a teologii, ed. Petr Dvořák, 19–33. Brno: CDK.
  • Vašák, Pavel. 1994. „Literatura jako simulační svět.“ In Model a analogie ve vědě, umění a filozofii, ed. Jiřina Stáchová, 45–59. Praha: Filosofia.
  • Volek, Peter. 2007. „Analýza jazyka hovorenia o Bohu (analógie) u Tomáše Akvinského.“ In Analogie ve filosofii a teologii, ed. Petr Dvořák, 101–118. Brno: CDK.

Autorka hesla

Jana Slezáková (2013)

Garant hesla

Lukáš Zámečník

Jak citovat heslo „Analogie (filozofie): Pojem v renesanci“

Slezáková, Jana. 2013. „Analogie (filozofie): Pojem v renesanci.“ Encyklopedie lingvistiky, ed. Kateřina Prokopová. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. http://oltk.upol.cz/encyklopedie/index.php5/Analogie_(filozofie):_Pojem_v_renesanci

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Nástroje