Akceptabilita
Akceptabilitu textu lze jednoduše definovat jako přijatelnost textu v kontextu určité komunikační situace s ohledem jak na sémantickou, tak systémovou správnost užitých prostředků přirozeného jazyka.
Obsah |
Diference akceptability
Neexistuje jednotná norma, která by určovala, kdy je komunikát akceptabilní a kdy ne, proto musí být posuzován s ohledem na prostředí, ve kterém se objevuje. Jinak se nahlíží na akceptabilitu komunikátu s ohledem na sociální, kulturní či zeměpisné prostředí, ale také s ohledem na osobní přesvědčení mluvčího, vzdělání i etnikum účastníků komunikace. (Greenbaum 1975)
Sociální a kulturní prostředí
Greenbaum uvádí jako příklad představování v anglické společnosti, tj. dva neznámí si navzájem vymění zdvořilostní frázi How do you do? Je socio-kulturně nepřijatelné odpovědět na tuto otázku jinak než její repeticí, např. odpovědět I do very well. (Greenbaum 1975)
Přesvědčení mluvčího
Obsahovou (ne)přijatelnost závisící na přesvědčení mluvčího představuje věta His parents are atheists and my parents are eccentrics too (Jeho rodiče jsou ateisté a moji rodiče jsou také výstřední). Pro mluvčího je tato věta přijatelná, protože je přesvědčen, že všichni ateisté jsou výstřední. Avšak toto přesvědčení není všeobecně uznávané, tudíž je věta nepřijatelná.
Způsob užití
U každého komunikátu je třeba posoudit, zda se jedná o jeho běžné užití či o užití speciální, ačkoliv ne vždy se dá jasně stanovit hranice. Sidney Greenbaum toto tvrzení ilustruje na větě My daughter has just swallowed a whale (Moje dcera právě spolkla velrybu). Taková věta, vytržená z kontextu, bude většinou mluvčích jazyka, ve kterém je věta vyřčena, považována za nepřijatelnou, protože z naší zkušenosti víme, že taková situace je prakticky nemožná. Avšak objeví-li se tato věta v knize pohádek nebo víme-li, že má dcera hračku velryby či dort v jejím tvaru, bude věta klasifikována za přijatelnou. (Greenbaum 1975)
Podpora akceptability
Mluvčí/autor může přijatelnost komunikátu podpořit především tím, že se vyvaruje výrazů, které jsou nepřijatelné ze stylistických či věcných důvodů, tj. příliš komplikovaná souvětí, špatná volba kódu, promluvy apod. Dále také pečlivou výslovností, adekvátní volbou útvaru jazyka, zřetelnou a diferencovanou strukturací textu, jednoznačností vztahů, přirovnáním a odkazem na skutečnosti adresátovi známé atpod. Pro lepší orientaci adresáta je vhodné užít výrazy navozující komunikační soulad (jak všichni víme, jak se říká, (vždyť) přece), koncových otázek s kontaktovou funkcí (mám pravdu?; co (říkáš/myslíš)?; že?; žejo?; viď?; ne?; oukej? apod.), pronominálních i nominálních oslovení, etických dativů (Najednou se vám na mě vyřítila horda lidí a všichni křičeli, že chtějí vyzkoušet apod.), deminutiv (Počkej na mě hodinu! x Počkej na mě hodinku! apod.) a jiných výrazových prostředků, jejichž užití snižuje nesoulad a posiluje soulad mezi účastníky komunikace (kondicionálu, negace např. ve zjišťovacích otázkách, modálních sloves, nahrazování imperativu otázkami apod.). (Karlík, Nekula a Pleskalová 2002)
Akceptabilita vs. gramatičnost
Dle encyklopedického slovníku češtiny (2002) akceptabilita zahrnuje gramatičnost a ne naopak, tzn., že každá gramaticky nesprávná věta je zároveň pro komunikaci nepřijatelná, zatímco každá nepřijatelná věta nemusí nutně být gramaticky nesprávná.
Chomsky uvádí, že akceptabilita i gramatičnost jsou rozdílné koncepty patřící každý do jiné oblasti popisu jazyka. Akceptabilita je záležitostí oblasti, kterou Chomsky nazývá performancí, tj. vlastní užití jazyka. Oproti tomu gramatičnost řadí do kompetence neboli oblasti znalostí pravidel jazyka. (Chomsky 1965)
Prostředky, které rozlišují akceptabilitu a agramatičnost textu lze rozlišit s ohledem na pravděpodobnost, se kterou se vyskytují, resp. nevyskytují v textu. Chyby narušující pouze akceptabilitu textu lze klasifikovat jako reálně neexistující prostředky, avšak jejich existenci v jazykovém systému můžeme předpokládat. Naopak existence agramatických prostředků je nepravděpodobná nebo dokonce vyloučena jako nesystémová. (Cvrček 2006)
Bibliografie
- Chomsky, Noam. 1965. Aspects of the Theory of Syntax. Massachusetts: MIT Press.
- Chomsky, Noam. 1966. Syntaktické struktury. Praha: Academia.
- Cvrček, Václav. 2006. Meze správnosti – klasifikace jazykových „chyb“. Slovo a smysl. 2006, roč. 3, č. 6, str. 241-259. Univerzita Karlova v Praze: Academia.
- Greenbaum, Sidney. 1975. “Language Variation and Acceptability.“ Volume 9 June, Number 2 9.2 (1975): 165.
- Karlík, Petr, Marek Nekula a Jana Pleskalová. 2002. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
- Lassen, Inger. 2003. Accessibility and Acceptability in Technical Manuals: A Survey of Style and Grammatical Metaphor. Amsterdam: John Benjamins Publishing.
- Neubert, Albrecht, Gregory M. Shreve. 1992. Translation as Text. Kent State University Press.
- Nølke, Henning. 1994. Linguistique modulaire: de la forme au sens. Paris: Peeters Publishers.
Autorka hesla
Jana Kuchařová (2014)
Garant hesla
Petra Martinková
Jak citovat heslo „Akceptabilita“
Kuchařová, Jana. 2014. „Akceptabilita.“ Encyklopedie lingvistiky, ed. Kateřina Prokopová. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. http://oltk.upol.cz/encyklopedie/index.php5/Akceptabilita
